Grafická hostina jménem TRON

TRON Legacy

16. prosince 2010 měl u nás premiéru film TRON: Legacy. Poslední dva roky je filmový průmysl vydán napospas 3D technologii, která je někdy důležitější než samotný snímek. Někdy ovšem „honbou za 3D“ vznikne i velice inspirativní snímek. Jak jinak tedy mohl být natočen film, který se točí okolo „problematiky“ virtuální reality a technologického pokroku? (I když se tak tvářit nechce nebo je tento přesah celého díla vlastně jenom náhoda.)

Po grafické stránce dotažené k dokonalosti.

Původní TRON vznikl už v roce 1982, v hlavní roli s tehdy ještě panickým Jeffem Bridgesem. Vzniknuvší těsně za hranicí nově utvářející se podoby osmdesátých let, vtiskl jim nenávratně svou tvář, ze které designový i módní průmysl čerpá dodnes. Tvořen z devadesáti procent počítačovou grafikou, rozebírající ošemetnou vizi budoucnosti – to v 80. letech působilo v západní společnosti, díky všem faktorům, které stály proti ní, velmi silně a jistě donutilo mnoho lidí zamyslet se nad osudem lidstva. TRON je proto bezpochyby jedna z mála opravdových filmových ikon – symbol díla, které bez devalvace věků inspiruje a má co říci ještě dnes. Proto MAUDhomme u jeho „znovuzrovení“ nemohl chybět!

Nový TRON má v sobě jednu výhodu: zanechá ve vás škrábanec, ať už jste chladný technokrat nebo cituplný umělec. Tvůrcům se totiž do tohoto filmu podařilo dostat obě jindy špatně slučitelné roviny. Samozřejmě, dalo by se mu vyčíst mnohé – subjektivně špatný výběr hlavního herce, objektivně někdy až příliš rychlé zvraty bez logického pozadí nebo vykradení všeho od Star Treku po Star Wars. Ovšem stejně jako u všech jiných forem umění, pokud je jedna složka díla dokonalá, ostatní se dá prominout. A u TRON Legacy je to výtvarné ztvárnění.

Originální kostýmy, které v sobě snoubí chlad i život.Nový TRON Legacy totiž nabízí víc estetických průniků, než byste si mohli myslet. Už jen dokonalé kostýmy, které svým klasickým futuro lookem svádí ke hře – světelné švy kostýmů je činní doslova živými.
Autoři si ale ze všeho nejvíc dali záležet na interiérovém designu. Ten si nehraje s vizemi budoucnosti, ale jakoby po vzoru legendární poslední scény z 2001: Vesmírné Odyssey prezentuje jednoduchý minimalistický nábytek s variacemi na rokoko (barokní stůl vyrobený z čirého skla, matně zlatá pohovka s bohatými vzory a čalouněním…). Ten celé „textuře“ dodává dekadentní sci-fi look, jenž vás neuvěřitelně rychle vtáhne do děje. Navíc, všechny kostýmy a interiérové kousky jsou originální a vznikly pod tvůrčím týmem designéra Darrena Gilforda.

Sám jsem se závěrečnými titulky mohl říct jediné – „grafický fetiš“. Výhodou filmu je ovšem to, že z něj nemůžete jednu složku jen tak odebrat. V tu chvíli totiž z TRON Legacy vznikne jen soubor statických oken s velkou estetickou hodnotou. Autorům se ovšem do každého onoho okénka podařilo dostat život, dialogy, příběh i akci. A to činí z TRON Legacy, i přes všechny jeho chyby, minimálně nevšedním uměleckým zážitkem.