Pařížská: navoněná zdechlina

Pařížská ulice v Praze. Místo, kam chodí nakupovat movití Češi, turisté a cizinci žijící v našem hlavním městě. Ulice, kde potkáte jména jako Prada, Louis Vuitton, Hermes, Fendi a mnoho dalších. Bohužel, staré české rčení, že není všechno zlato, co se třpytí, tu platí bezezbytku. Krom luxusních obchodů tu můžete narazit i na arménskou mafii vyřizující si spory za bílého dne, nebo obchodníky nabízející ve večerních hodinách bílý prášek. Tak trochu typicky česká symbióza.

Snad nejvíce svým charakterem připomíná ves z Gogolova Revizora. Věhlasné značky a módní domy vypadají na oko ukázkově, při bližším prozkoumání se však celá tato ulice luxusu utápí v české lenosti a naprostém nezájmu vedoucích a majitelů butiků.

Už jen když do Pařížské „vstoupíte“… Hned na rohu má svůj butik proslulá francouzská firma Cartier, jehož šperky nosila Audrey Hepburn, Jacqueline Bouvier Kennedy či Madeleine Albright, a která měla výstavu i na Pražském hradě. Bohužel se v Pařížské prezentuje odlámaným kovovým emblémem, což je naprosto v rozporu s takovýmto typem značky. Pocitu jakéhosi zklamání z celé věci se bohužel nezbavíte ani v obchodě jen o pár metrů dál, v pražské pobočce domu Dior, který si sice nyní prožívá krušné časy, ale zvenčí odlámaná omítka je ve stejném stavu už alespoň rok. A když nakouknete do výlohy, čest tomuto módnímu domu nedělají ani konstantně neučesané paruky manekýnek… Už vůbec se tu nechci zaobírat situací butiku Dunhill, kterému již alespoň půl roku chybí písmenko „H“ na hlavním štítě.

K exkluzivním značkám patří, respektive automaticky by mělo patřit, i exkluzivní chování servisu. Ani to však nepatří v českém prostředí k standardu například v butiku Gucci. Na druhou stranu, u Louis Vuttion, Prada či Burberry je radost nakupovat. Tím se ale dostáváme k dalšímu problému – není co koupit.

Upřímně chápu, že Praha není pro zahraniční módní domy prioritou. Přeci jenom tu pořád chybí, a to je nejspíše největší mé povzdechnutí v tomto komentáři, lidé, kteří by si chtěli koupit sice takto drahé, na druhé straně však mnohdy unikátní a opravdu povedené kousky. Česká žena, nemluvě o mužích, radši utratí peníze za kabelku či peněženku, na které je značka zkrátka vidět.

Oblečení, což je smutný fakt, se tu stále nosí jako známka sociálního statusu, ne jako známka osobnosti. A řekněme si na rovinu, i po změně režimu je tu stále velká skupina zbohatlých řezníků, pro které není oblečením nic jiného, než kus látky s drahým nápisem…