OUT-SIDE-R

Jeden z prvních záběrů videoklipu ke skladbě Marry The NightVstoupila nám do životů a obrátila je naruby. Život pod kontrolou jejího měřítka strnule pózuje v těch nejšílenějších a nejepičtějších příbězích. S téměř biblickou osudovostí a výpravou ovládá své fanoušky a po libosti si s nimi hraje, oni ji to však zdvořile promíjejí: Lady Gaga!

V poslední době se jí hudební svět naučil odpouštět i to, co Gagu „udělalo“, a to sice její epičnost. Jakoby již Gaga došly peníze na onen správný epos. Ale to je zřejmě jen mylné zdání, už nějaký čas sázku posunula jiným směrem. Lady Gaga vložila veškerý svůj potenciál do duše sídlištního outsidera, který je novým absolutně pojatým předobrazem městské středostavovské společnosti zmítané neustálým kolísáním finančních krizí.

Včas vytušila, že její láska k pohádkám by ji akorát přivedla na hranice sebevykrádání. Nedá se zcela čestně prohlásit, že tak nečiní i nyní, ale alespoň se o něco obratněji přizpůsobila stávajícím podmínkám. A to takových způsobem, že ač je stále stejná, člověk si nemůže nevšimnout změn.

Naprosto ztratila zábrany. Kdyby ji člověk nevnímal v dnešním kulturním schématu jako symbol globální popukultury, musel by ji skutečně považovat za člověka na dně. Této blondýnce s předkusem a podsaditou základnou proto ono dno věříme, i když někdy až moc snadno.

„If I am supposed to end up like crazy casualty, then that’s my destiny.“

 

Lady Gaga tímto svým přístupem získala mnoho fanoušků z řad daleko mladších posluchačů, kteří svým hudebním vzděláním nepřesáhli debutové album Justina Biebera, ale zato ztratila mnoho uměleckých fanoušků z řad designérů a kreativců, již obdiv k ní uctivě drželi v tajnosti. Nyní svou pózu „Gaga je na mě moc masová“ nemusí jen předstírat. Zároveň si však spoustu stávajících fanoušků udržela svou hrdou příslušností k poctivému stylu a neotřelé módě.

Lady Gaga v již lednovém vydání Vanity Fair

Zvukem se Gaga posunula na hranici pozdně osmdesátkového synth popu a extatického tanečního stylu devadesátých let, který ještě více podtrhuje její náladu vyloučeného. Synth pop totiž za svou rodnou zemi pojal uhelným smogem nacucaná britská pole. V tehdejší Velké Británii vedla svou nekompromisní politiku Železná lady Margaret Thatcher, která svým pevným úsudkem připravila mnoho lidí o práci a možnost na důstojný život.

Podobná nálada pak zrodila hvězdná uskupení, jakými byli předně Depeche Mode, Human League, Soft Cell a Duran Duran. Své hořké balady i zářivé diskotékové hity mixovali v nepředvídatelných kontrastech stejně jako nyní Lady G. Čirá inspirace těchto legend je zcela zřetelná. Gaga a jejímu vlivu podléhající kritici novou éru Gagy nazývají kyber-punkem, což není neprozřetelné označení: i hudební pamětníci synth popu svoji muziku přezdívali post-punk. Lady Gaga v záběru fotozkoušky při přípravě obálky V magazínu

“Some women choose to follow men, and some women choose to follow their dreams. If you’re wondering which way to go, remember that your career will never wake up and tell you that it doesn’t love you anymore.”

Tento proces je však legitimní. Přes průměrné, avšak zdařilé začátky (Just Dance) přes imitaci ikon (Bad Romance, Telephone a Born This Way) až ke konkretizaci a vyjádření svého vlastního stylu, kterým sice neinovuje, ale je jí vlastní.

Nedávno zveřejněný videoklip k písni Marry the Night předchozí řádky vizuální potvrzuje. A to i přesto, že hořící parkoviště už je v hudebním průmyslu ohrané, jedná se zatím o to nejupřímnější, co jsme od Lady Gaga viděli. Což jen dokazuje, že ač je Gaga skutečně výjimečná zpěvačka, nelze ji považovat za umělkyni.