Muž, který kopl do vosího hnízda

Plakát k filmu "The girl with the dragon tattoo" od Davida FincheraMuži, kteří nenávidí ženy – titul, který způsobil davovou psychózu, jíž jsme naposledy podlehli při pátrání symbolisty doktora Langdona (Da Vinciho kód). Literární bomba však daleko přesáhla žánr obyčejného bestselleru. V angličtině necitlivě přeložený titul „The Girl with the Dragon Tattoo“ se navíc dočkal v pořadí již druhé filmové adaptace. Nestojí tento příběh prozaika Stiega Larssona za pozornost?

Švédský originál Män som hatar kvinnor (tedy skutečně Muži, kteří nenávidí ženy) si do objektivu kamer připravil už dánský režisér Niels Arden Oplev, a to v roce 2009. Jeho něžná technika němých záběrů a statických pohledů potvrdila citlivost a respekt, s jakým Švédům sousední národ přistupuje ke kulturnímu dědictví globalizované literatury bestsellerů.

Film s obrovským, avšak tichým úspěchem proletěl Evropou. To samé se však nedá tvrdit o dalších filmových adaptací románů z trilogie Milénium. Výsledek natáčení snímků Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, jež kopla do vosího hnízda, realizované již v domovském Švédsku, zdaleka nedosahovaly kvalit prvního dílu. Po „neucelené“ filmové trilogii se tedy zdymadel chytl Hollywood.

David Fincher však svou práci odvedl bravurně. Přestože anarchisticky nedbal literární předlohy, vytvořil příběh plný napětí. Drsné zpracování tak sice nekráčí ve šlépějích svých knižních hrdinů, ale skvěle imituje vražednou atmosféru severské společnosti.

Dynamický střih a podmanivý soundtrack navíc filmu přidává punc opravdovosti. Temné světlo, které Fincher v kameře vytvořil, vás vtáhne do děje. Technicky vypilovaný snímek tak s potenciálem příběhu dohromady vytvořil skutečný filmový bonbónek. Podobný výsledek se však dal čekat. Fincher – režisér chladného thrilleru Sedm a nemilosrdné satiry Klub rváčů – má vskutku talent přeadaptovat literární text.

Aby snímek nebyl na ničem ochuzen, byla mu nadělena i speciální módní kolekce pro řetězec H&M. Limitovanou edici oblečení si na účet připsala oděvní umělkyně Trish Summerville, která svým kostymérským dílem přispěla i ve Fincherově filmu. Třicetidílná kolekce měla svým zřetelně punkovým nádechem ztělesňovat hlavní ženskou postavu Lisbeth. Škoda, že nikdo při tvorbě kolekce nepomyslel na to, že by se i muži chtěli obléci jako ústřední postava, spisovatel a vyšetřovatel v jednom – Mikael Blonkvist.

Nemějte však tuto skutečnost filmovému trháku za zlé. Návštěva kina tentokrát totiž slibuje opravdový zážitek.