Módní utopie Bruna Pieterse

Móda a módní průmysl jsou dva zcela odlišné světy, které však nelze rozdělit. Fungují na jiných principech, ale přesto ke své existenci potřebují jeden druhého. Móda jako éterická, snad až umělecká disciplína, stojí vedle pragmatického a na obchod zaměřeného průmyslu, který jí pohání a žene ji kupředu. Jenže jakým směrem? Už mnoho návrhářů, mezi něž se počítá Marc Jacobs, Azzedine Alaïa či Yohji Yamamoto, už vyjádřilo obavy z cesty, kterou se dnešní módní průmysl vydává. Nezpůsobuje totiž už jen bolístky, ale má i své první oběti.

Tlak, jenž je na designéry, výkonné manažery a poslední dobou dokonce i na módní žurnalisty kladen, se stává nesnesitelným. Módní průmysl s luxusním zbožím se totiž stále otevírám novým zákazníkům, a těch je tolik jako nikdy předtím. Nové produkty musí být po všech stránkách precizně zvládnuté, zcela originální, ale lehce prodatelné, a musí jich být hodně. Takovýto způsob komercializace, v němž se mnozí stávají vězni své práce, už ukončil kariéru Johnu Gallianovi, o jehož kauze se není potřeba dlouze rozepisovat. Ani odchod Stefana Pilatiho z tvůrčí pozice v Yves Saint Laurent nebyl zcela dobrovolný. Ze všech těchto důvodů se objevují lidé, kteří chtějí podmínky poblázněného módního průmyslu změnit. Jedním z nich je i bývalý kreativní ředitel značky Hugo Boss Bruno Pieters.

„‚Honest By‘ má odvahu vyslovit pravdu v prostředí, jehož hlavní snahou je obchodní profit. Pieters je zatím jediným návrhářem, který si troufá sdělit, odkud jeho výrobek pochází, kdo ho vyrobil, ba navíc, jak došel k jeho konečné ceně.“ – Diane Pernet o Bruno Pietersovi

Pieters se narodil v Belgii a v roce 1999 absolvoval z prestižní módní akademie v Antverpách. Pracoval pro takové legendy jako Martina Margielu či Christiana Lacroix, až v roce 2008 zakotvil jako umělecký ředitel německé značky. Tam na něj celý průmysl dolehl tak jako na spoustu jiných, a proto se po ukončení kontraktu rozhodl odjet do Indie a nechat svět módy za sebou. Po svém návratu se však rozhodl k osobní revoltě proti daným pravidlům a založit vlastní značku Honest By, jež má nastavit nový standard navrhování a módní produkce vůbec.

Jak v krátkém filmu podotýká jeho chráněnkyně Diane Pernet, módní kurátorka a žurnalistka, Pieters po svém návratu z daleké Asie přehodnotil celý přístup k sobě i k módní tvorbě. On sám bude už jen mužem za vlastní značkou, nikoli celebritou módní továrny. Všechny oděvy budou šité lidmi se spravedlivým platem a zákazníci budou vždy pravdivě obeznámeni s místem produkce. V Pietersově kolekcích se nesetkáme ani s kůží, ani s kožešinou, veškeré materiály budou pocházet z organických a v přírodě rozložitelných látek.

Pieters ovšem nechce být spravedlivý jen k sobě a svým zaměstnancům – stejně tak mu na srdci leží i blaho jeho zákazníků. Důležitým prvkem jeho značky bude i cena, jejíž výše se neorientuje primárně na co největší profit. To vše zní skoro až jako z kraje bájné Utopie, a tak bude zajímavé sledovat, jak si Pieters s tímto bezesporu revolučním přístupem k módě povede. Jestli ho nakonec průmysl i podruhé semele je otázkou, jestli se Pietersovi dokáže ho změnit, taktéž. Na druhou stranu se však právě on může stát novodobým vizionářem, ale stejně jako všichni jeho druhu musí i on počítat s tím, co dělá módu módou – lidská marnivost.