To opravdové peklo

Nespokojenost je hnacím motorem každého člověka, nebo alespoň by jím být měla. Češi jsou svým stěžování si a (sebe)kritikou, která někdy hraničí až s lynčováním, charakterističtí, patří to k nátuře našeho pesimistického národa. Po revoluci v roce 1989 se nám otevřel svět a my si v té době začali všímat i věcí, které jsme do té doby neřešili, včetně oblékání a módy. Ve vztahu k ní jsme došli ke konsenzu, který říká, že se český národ obléká bez jakéhokoli zrnka kreativity i vychování. To je zčásti pravda, zčásti ne: stačí se podívat kupříkladu i do našeho Stylu ulice

„Špatným“ oblékáním a „módní kritikou“ se v Česku pravda nešetří, většina blogů a serverů zajímajících se alespoň trochu o módu nebo životní styl už článků o nevkusu českých lidí vydalo několik, některé se v nich pak úplně vyžívají. Igelitové tašky, lyžařské bundy, segmentované kalhoty či vyčuhující šňůrky od podprsenek jsou subjekty nevybíravé analýzy a veřejného posměchu.

Před pár dny začala českým internetem kolovat fotografie zachycující výlohu butiku Louis Vuitton s pánskými modely z kolekce na jaro/léto 2012, ve které se nechal Kim Jones inspirovat expedicemi do neznámých koutů černého kontinentu z počátku 20. století. Vysvětlení, proč se tato fotografie stala tzv. virální, je jednoduché – vystavené figuríny mají na sobě snad nejkritizovanější a podle mnohých i nejodpudivější znak českého pouličního stylu: ponožky v sandálech.

Inkriminovaná fotografie výlohy značky Louis Vuitton

Na mnoha serverech se samozřejmě okamžitě strhly vášnivé diskuse o „nepřístojnosti“ a „hnusu“ celého obrazu. Bohužel daleko více než na módní osvícenost, kterou mají tyto reakce signalizovat, ukazují takové výroky na českou kulturní zaostalost a ignoranci. Vystavěli jsme si okolo sebe stěnu dobrého vkusu, která je však stejně limitující, šedá a nekreativní jako ono deklarované špatné oblékání a nezájem o sobě a okolí. Samozřejmě že kombinace sandálů a ponožek nemusí být všem pochuti, každý má právo na svůj názor. Problém však tkví v tom, že se ani jeden ze zúčastněných neobtěžoval popřemýšlet, proč Louis Vuitton, a před několika sezónami kupříkladu i Yves Saint Laurent a mnoho dalších, vůbec do svých kolekcí ponožky v sandálech zařadil.

Českým módním katům, bloggerům a nakonec i celé české společnosti totiž stále uniká jedna zásadní věc, a to ta, že móda nemá nic společného s dobrým vkusem. Pokud někdo říká opak, tak jí vůbec nerozumí. Móda je totiž na výsost individuální a svaté právo, která může snadno provokovat, či snad i burcovat, ale nikdy by nemělo být zpochybňováno nebo vysmíváno. Mimochodem, ponožky v sandálech, nebo jejich obdoba, existují již od dob Nomádu prohánějících se s velbloudy na poušti, oblíbené byly i mezi Napoleonovými vojáky, od kterých se dostaly do Paříže a po pár dekádách i do výloh exkluzivních značek.

Peklem totiž nejsou ani igelitové tašky, ani ponožky se sandály, ani viditelné šňůrky od podprsenek. Skutečným peklem, a to nejen módním, ale i kulturním a společenským, je naprosto nulový respektem k druhému člověku, ignorance, malost a provinční způsob myšlení. Všechny tyto negativní vlastnosti se mezi českým lidem vyskytují v nadměrné míře, a tak by prioritou nemělo být poučování o „dobrém“ stylu. Otevřít svoji hlavu i nekonformním myšlenkám a novým formám je klíčem k dalšímu vývoji, kterému nám, Čechům, nyní stojí v cestě ničivá síla průměrnosti. A začátkem může být právě přijetí ponožek v sandálech jako možná deklarace módního, tedy zcela osobního a individuálního postoje.