Quo vadis, česká módo?

558569_500328216661346_21543969_n

Podzim letošního roku by se dal označit za resuscitaci pojmu „česká móda“. Poprvé se totiž ukázalo, že jsou čeští návrháři schopni představit kolekce v uceleném programu týdnu/ů módy a že někteří z nich svojí estetickou i technickou kvalitou dokáží konkurovat produkci svých zahraničních kolegů. Nejásejme však předčasně! To, že v minulých měsících proběhly tři velké módní akce, ještě neznačí, že se česká móda a český módní průmysl opravdu probouzejí k životu – zatím stále jen vyčkávají v kómatu, ale už alespoň žijí. To však přináší jednu zásadní otázku: co se bude dít teď?

Českou módní scénu čeká po opadnutí euforického oparu z tohoto podzimu vystřízlivění a nevyhnutelná krize, která bude mít za úkol oddělit zrno od plev. Počínaje návrháři, jejichž kvality v rozvrzích týdnů módy logicky kolísaly, až po samotné přehlídkové módní události, kterých je na české prostředí prostě řečeno hodně. To by ani tolik nevadilo, pokud by ani jedna z nich naprosto nepozbývala smyslu a některé si navzájem nekonkurovaly, a tak dále neprohlubovaly roztříštěnost české scény. Navíc teprve s nadcházejícími sezónami se ukáže, jestli tyto projekty přes své sliby vlastně splnily svůj účel, tedy jestli přiblížily české návrháře potencionálním zákazníkům a jestli na nich předvedené kolekce visí v šatnících, nebo ještě stále jen na štanglích v obchodech. Jsou to totiž právě týdny módy, které vytvářejí sezónní módní prostředí a připravují půdu novinářům a obchodníkům.

Tady se dostáváme k samotné autorské produkci. Ta je v českých podmínkách samozřejmě o něco obtížnější než v zemích s vyvinutým oděvním průmyslem, to však musí přestat být výmluvou a čeští návrháři musejí začít vyrábět svoji tvorbu na světové úrovni, a to jak po vizuální, tak materiální stránce. Česká móda totiž přestala být tímto podzimem rybníčkem, kde si každý pořádá svoji akci pro akci, která nakonec nemá jiný význam než ten, že je kolekce fakticky představena – tím se celá scéna rozmělňuje a vytváří se místo k akceptování chyb, přešlapů a nedostatků. Pokud se má však česká móda kdy dostat na světovou úroveň, a to je přesně důvod, proč se všechny pražské týdny módy vůbec konaly, budou si čeští návrháři i organizátoři těchto akcí muset zvyknout na fakt, že na ně bude nahlíženo stejnou optikou jako na jejich zahraniční kolegy – u nás i v mezinárodním prostředí.

Jak však není důvod k oslavám, není ani důvod ke zbytečné skepsi. Mnoho návrhářů dokázalo, že jsou tu velmi schopní lidé, kteří tvoří prvotřídní design. Stejně tak i módní události přesvědčily, že se tu věci hýbou tím správným směrem, jen někdy trochu neohrabaně. Nejhorší by tak bylo na českou módu zanevřít – naopak, ještě větší podpora je na místě. V tomto ohledu nakonec ukáže budoucí filtr ve své konečné podobě (zákazníků) své nejjemnější síto.