Shail Upadhya: z politiky do módy

Shail Upadhya

Když se narodíte v nepálském Káthmándú, ještě navíc do rodiny politiků, z nichž jsou vaši tři strýčkové bývalí ministři vlády, nemůže být vaše cesta k titulu módní ikony nijak přímočará. Shail Upadhya je však nefalšovaným příkladem tohoto přízviska. Bývalý nepálský diplomat žil přes den svým úřednickým a politickým životem, mimo něj a v soukromí si ale žil vlastní příběh módy, který nekonzumoval, nýbrž osobně vytvářel. A vytváří dodnes.

Shail Upadhya

„Lidé jsou si módou velice nejistí. Je to pro ně něco, co dělají, aby vypadali dobře a nikdo je nekritizoval. Nejlepší pro ně je tak si koupit nějakou značku. Já jsem svojí vlastní značkou.“ – Shail Upadhya

Už od dětství se Shail rád oblékal, a to samozřejmě po svém. Jak už to tak ale bývá, člověk míní, rodiče mění – ti z něj chtěli mít důstojného občana s respektovanou prací, a tak se z něj stal diplomat v rámci Organizace spojených národů. Přes svoji profesi však nemínil jakkoli omezovat své estetické cítění, a tak když zrovna nevykonával svou funkci, procházel se po ulicích v těch nejšílenějších outfitech, které si sám navrhl. Žádná barva, žádný vzor, žádný motiv mu nebyly cizí.

Shail UpadhyaTehdy se psala 80. leta a umělecká avantgardy i diskorama bary v New York City byly ve svém rozkvětu. Shail Upadhya tak nemohl zůstat bez povšimnutí. Na ulici ho začal fotografovat Bill Cunnigham, a tak se Shailovy kreace dostaly do časopisu Details (v té době se ještě jednalo o skutečný módní magazín) a později mu známý newyorkský fotograf věnoval i několik svých dvoustran v The New York Times. V té době se také seznámil s Andy Warholem, který se později stal jednou z jeho inspirací.

Jako každý uznávaný člověk, který nesplývá s davem, pochopil Upadhya demokracii módy a uchopil ji svým způsobem – celý svůj šatník si sám navrhl a nechal ušít. Překvapivě je plný velmi klasických pánských střihů, obleky počínaje a roláky konče, což můžeme chápat jako profesní deformaci či jako pozůstatek po jeho politické kariéře. Ovšem na těchto běžných kouscích se odehrává přímo drama barev, vzorů i aplikací, kterými se Shail nechal inspirovat od takových mistrů umění Joan Miró, Vasiliy Kandinskiy či Pablo Picasso.

Jeho jediným cílem bylo vždy přenést do soukromého šatníku svoji osobnost. Ať se jedná o důvtipné vrstvení svetrů s argylovým vzorem nebo výstřední, ale přesto velmi chic reinterpretaci černého obleku (v jeho verzi s bílými puntíky), stal se, v této době již více než osmdesátiletý bývalý diplomat, „svým vlastním brandem,“ jak říká. Nechybí na žádné přehlídce, přesto je jeho největší inspirací on sám. A on je pak inspirací pro druhé.