Daft Punk v Saint Laurent Paris podle Carine Roitfeld

Daft Punk kam se podíváš aneb jak se dělá image

[photomosaic ids=”53702,53705,53706,53707,53708″]

„Mám za to, že muzika je to nejintimnější, co můžeme svým fanouškům nabídnout. Je tedy logické, že při takové investici chceme zůstat inkognito.“ Motto, nebo marketingový trik? Ať už na počátku jejich oficiální kariéry stál stud, či vypočítavost, tihle elektro „polobratři“ si to uměli spočítat. Kombinace dvou slov a název jednoho z nejúspěšnějších elektro uskupení – Daft Punk – totiž představuje naprosto vzorový příklad globálního kultu. Někteří pozorovatelé jejich hudby dokonce dělí historii elektro muziky do celků, které nesou jména alb známého dua. Pokud se tedy náš čas měří těmito tituly, vítejte v éře Random Access Memories.

Tak totiž zní název nového alba, na jehož release se Daft Punk chystá již tento pátek. Lze mluvit o revoluci v elektro hudbě, která se z navzorkovaných úryvků stává živou a jejíž polohu lze upravovat přirozenou manipulací s nestrojeným zvukem – to ano. Jenže každá revoluce potřebuje image a ta se pro Thomase Bangaltera a Guy-Manuela de Homem-Christo za posledních třináct let nijak nezměnila. Zdá se ale, že kluci z Daft Punk s ní umí pracovat, neboť, jak napovídá úvodní citát, ze svojí slabosti dokázali udělat přednost a dnes chce mít tyhle ikonické roboty každý.

„Mám za to, že muzika je to nejintimnější, co můžeme svým fanouškům nabídnout. Je tedy logické, že při takové investici chceme zůstat inkognito.“ – Thomas Bangalter

V helmách robotických mužů se poprvé ukázali v roce 1999, když vydali debutové album Homework. Oba tehdy situaci popsali vtipnou náhodou. „Nechtěli jsme se stát roboty. Byl to incident ve studiu. Pracovali jsme na samplu a přesně v 9:09 ráno 9. září 1999, to vybuchlo. Když se nám vrátilo vědomí, zjistili jsme, že jsme se stali roboty.“ Pokud nenosili masky, byli raději nahrazeni animací, nebo si nechali tváře digitálně zamaskovat. Existuje jen málo fotografií Daft Punk s odkrytými tvářemi – jednu nekvalitní lze vidět v bookletu alba Homework.

Autorem těchto robotických kostýmů je firma Tony Gardner’s Alterian, Inc., která letos pro Daft Punk vytvořila už desátý model robotích helem. A ty se teď ukázaly hned na několika místech najednou: před svůj fotoaparát je rovnou dvakrát pozval Hedi Slimane, který je vyfotil pro sezónní kampaň Saint Laurent Paris, ale i pro urban lifestylový britský magazín Dazed&Confused. Daft Punků se zachtělo také Carine Roitfeld, která je povolala na stránky svého CR Fashion Booku a mimo jiné se dostali také na obálku britského GQ a magazínu Obssesion. Kožené bundy vyměnili za flitrová saka a jedou na nové vlně popularity, která je snad ještě větší než ta poslední. Z drsných “týpků” se stali “vážení pánové”, blyštivé efekty vyměnili za černočerné vizuály… vždyť už jim také táhne na padesát.

Jenže i to dokazuje, že se řadí nejen mezi mistrné hitmakery, ale také mistrné imagemakery. S propagací alba dokáží zacházet stejně bravurně jako se svou image. Vše vygradovalo právě dnes, kdy dvojice na iTunes umístila k poslechu celé album. A to prý skutečně hlásá změnu. Sice mu někteří už teď vytýkají nepřehlednost, ale jisté je, že tahle dvojice si s novým počinem dala závazek: chtějí nás znovu pobavit. A to se jim také daří.