Do středu vize

Vidya Gastaldon

Co je to vize? Snad mondénní název pro Platónovu ideu, kterou se lidé – ať už umělci, návrháři, businessmani nebo kdokoli jiný – snaží zhmotnit na tomto světě? Každé dílo je pak jakýmsi pokusem přiblížit se chemickým pochodům v kreativní mysli, jež chtě nechtě mění podobu původního vniknutí tak, jak plyne čas. S vizionářským prožitkem se však nemusí jen pracovat, může se i on sám prožívat, a dát tak vznik uměleckým dílům – třeba takovým, které seskupil kurátor pařížského prostoru umělecké nadace Louis Vuitton Espace Culturel v jedné výstavě se jménem Astralis.

Projekt Espace Culturel tak pokračuje v mimořádných výstavních počinech, jejichž provedení je často velmi provokativní (jako u jedné z minulých expozic Otherness) a často hledá pojítka i tam, kde by se po nich druhý nedíval – viz panely florentské pobočky galerie se jmény Where Should Othello Go? a Rennaisance. Nejinak je tomu i u Astralis, která pod režií Pascala Piqueho v podstatě zkoumá samotné kořeny umělecké přirozenosti člověka formou konfrontace hranic nevnímatelného a neuvěřitelného. I proto onen název, odkazující na nadpozemské prožitky mimo tělo.

Cesta, po níž vás výstava vede, je jakousi procházkou různými díly,  jako kdyby se návštěvník procházel v nervových drahách mozku umělce a ty ho vždy zavedly do jiného kouta mysli. Vše začíná instalací Myriam Mechity ze zbytků nejrůznějších materiálů a sutě odkazující na fraktály modliteb. V podobném duchu se nese i sousoší zobrazující šest andělů Davida Altmejda, příhodně bez titulu, které návštěvníka pouští do tunelu Borreho Saethreho. Ten se stává rozcestníkem do několika paralelních světů – vizí Chloé Piene, v nichž se alfa a omega jeví převráceně, do světa Jeana-Luca Faveryho, kde žije bájný hvězdný jelen, a následně nás cesta vede do kosmického domu Charleyho Case, který obývají naši předkové a duchové. Poté se před námi rozprostře podivuhodná krajina vizionářských prožitků – Vidya Gastaldon zhmotnila levitující kolébku, obklopující řada nezvyklých obrazů, zatímco světelná socha Via Lactea od Bassarode prosvěcuje opar, jenž obklopuje selenitové anděly od Siobhan Hapasky a její stroj – ten umí reinkarnovat duše na stromy.

Ani tam však procházka nekončí, výstava dále zavádí člověka k dílům Damiena Deroubaixe, Riny Banerjee či do instalací dua Orienté Objet. Není však pochyb o tom, že každá z vystavených konceptuálních prací je výzvou pro každého – Astralis totiž prověřuje nejen fantasii návštěvníků a schopnost vidět neviditelné, ale také samotné umělce a hranice, kam až mohou sahat jejich díla.

(Výstava probíhá od 7. února do 11. května v Espace Culturel Louis Vuitton na adrese 60 Rue de Bassano, 75008 Paris. Vstup zdarma.)