(Polo)bozi české scény aneb Czech Grand Design 2013

Czech Grand Design 2013

Adéla Babanová, známá česká videoartistka, se ve svém díle krom jiného zabývá i vztahy a mechanismy, které fungují ve světě umění. Ironický, znepokojující až mrazivý pohled na celou tuto scénu pak promítla do trilogie krátkých snímků „Zürich“, „Za umělce roku jsem zvolila sebe“ a nakonec „Polobozi“, v němž trojice umělců, vystupující ve všech snímcích, vybízí Evu Weber, jednu ze své řady, aby spáchala sebevraždu. Proč? Z jednoduchého důvodu: Eva totiž dosáhla svého tvůrčího vrcholu a její práce už nemá kam spět, jediným útěkem před rozkladem mýtu nesoucí její jméno je smrt, jež z ní učiní nesmrtelnou.

Čeští designéři, návrháři, grafici a šperkaři díky bohu takový drastický způsob volit nemusejí. Od toho je tu každý rok galavečer Akademie designu ČR Czech Grand Design, aby vybrané práce za předešlý rok pozvedl na Olymp české tvorby. A letos doslova: scéna lemovaná iónskými sloupy s chrámovým schodištěm uprostřed představila herce, moderátora večera, Romana Zacha za doprovodu múz jako antického Apollóna, boha odpovědného krom jiného i za umění. Když na začátku přijel na oři a vyhnal z jeviště Kassandru i její nepříliš pozitivní proroctví o budoucím stavu české kultury, mohlo začít letošní jmenování na panteon současné české scény užitého umění. A stejně jako mýtické Kassandře nikdo nikdy kvůli jejímu prokletí její předzvěsti nevěřil, i my si snad můžeme tento luxus dovolit a díky seznamu výherců i (ne)nominovaných dále doufat, že kultura bude v naší zemi ve všech směrech i nadále alespoň pomalu vzkvétat.

I osmý ročník cen si udržel ducha nenuceného večera díky dynamické režii a na solidních základech antického tématu postavenému scénáři, do nějž přirozeně zapadaly všechny použité součásti. Nabízí se zde paralela s Českým Lvem, který se jen o několik týdnů předtím taktéž pokoušel o sofistikovanost a eleganci. Tu si však organizátoři spletli s trapně vyznívajícími (pop)kulturními vsuvkami a referencemi, prokládanými k smrti nudícími výstupy Marka Ebena, které byly i navzdory zdi vystavěné moderátorovou uhlazeností jen plochými estrádními plky. Roman Zach sice také mezi kategoriemi kouzlil s oslími můstky, ty jeho však měly hlavu a patu.

Ceremonie tak proběhla až překvapivě rychle, s grácií a hlavní slovo tu dostali nominovaní a samozřejmě vítězové. Jako první si skleněnou kapku štěstí od Lucie Koldové, Grand designéra minulého roku a autorky letošní ceny, převzala Kristina Hrabětová za fotografie pro Vyrobeno Lesem a sklářskou značku Michaely Tomiškové a Jakuba Janďourka Dechem. Na jejích snímcích je potřeba vyzvednout především čistotu, s níž Kristina pracuje — výsledné fotografie totiž nejsou minimalisticky chladné, ale vždy jaksi organické a živé.

Ocenění za šperk roku si odnesla legenda v tomto oboru, Eva Eisler, za kolekce Wabi Sabi a Pro Bílou paní Perchtu. V krátkém děkovném projevu autorka přiznala, že byla nominací, a tak zřejmě i výhrou velmi překvapená, poněvadž právě těmito kolekcemi se nesnažila — jak dobře vidno z výsledných produktů — vytvořit šperk jako takový. Od ženy, která při nástupu na UMPRUM nechala bez povolení vybetonovat vlastní ateliér, byste však ani nic jiného nečekali.

Je nutné zdůraznit, že ceny tentokrát nepřinesly žádná velká překvapení. Ocenění Jana Čapka za Designéra roku bylo už jen kvůli oblibě jeho nafukovacích hraček pro Fatra Napajedla (která později uzmula ocenění Výrobce roku jak za tuto, tak i další designérské spolupráce) nasnadě, i když další nominované práce, tedy kolekce svítidel „The Neverending Glory“ od Jana Plecháče a Henryho Wielguse a „Antihmota“ od studia Dechem v sobě nesly nepopiratelně vyšší výtvarné hodnoty.

Ačkoli nominace na Módního designéra roku byly jako v dalších kategoriích shodně tři, čekalo se na kdo s koho jen u dvou jmen — stále stejné formy Hany Zárubové, které představují bezpečnou volbu, snad zatím akademiky na chvíli omrzely. Monika Drápalová a Jakub Polanka měli soudě jejich práce v minulém roce schodné pozice, porota se však nakonec přiklonila k výraznějšímu výtvarnu z Moničina ateliéru a ocenila její kolekci připravenou ve spolupráci s Františkem Matouškem i řadu The Free Circle pro Rose&Mary Fashion. Do síně slávy pak bylo uvedeno jedno z ikonických jmen českého módního návrhářství, když se této pocty dostalo Zdeňce Bauerové, jež byla jedním z vedoucích jmen módy druhé poloviny 20. století a na pražské UMPRUM vychovala celou generaci návrhářů.

Hned poté ještě jednou zaznělo jméno Moniky Drápalové a ta z panteonu nastoupených vítězů na schodech na jevišti sestoupila, aby byla dekorována Grand designérem roku 2013. Cenu, kterou za osm let historie ceremonie poprvé získal módní návrhář, přijala s pokorou a s nesamozřejmostí a stejně jako ostatní vítězové večera dokázala, že ačkoli česká scéna může generovat své bohy a bohyně, zůstávají — až na občasné výjimky — nohama na zemi. Je jim totiž jasné, že jejich pozice nejsou v tak křehkém prostředí, jakým je to české, neotřesitelné a především vůbec jisté. A to je půvab cen Czech Grand Design — všichni totiž vědí, že Kassandřino vidění o naprosté nekulturnosti a nekultivovanosti našeho národa, jež letošní ročník cen otevřelo, je vždy blíže než jak daleko bychom si ho přáli mít.

[photomosaic ids=”65251,65252,65253,65254,65255″]

Kompletní seznam vítězů cen Czech Grand Design 2013:

Designér roku: Jan Čapek
Módní designér roku: Monika Drápalová
Designér šperku roku: Eva Eisler
Grafický designér roku: Štěpán Malovec, Jakub Straka, Petr Knobloch a Tomáš Brousil
Fotograf roku: Kristina Hrabětová
Obchod roku: Pavilon
Výrobce roku: Fatra
Objev roku: deForm
Grand designér roku: Monika Drápalová

Síň slávy: Prof. Zdeňka Bauerová, ak. mal.