První módní opera

Plateé v novém Carsenově podání

Může se svět barokní hudby spojit se světem módy? Soudobý mistr divadelní režie – Robert Carsen – se pokouší na tuto otázku odpovědět jedním z nejambicióznějších operních projektů vůbec. Talentovaný Kanaďan se totiž rozhodl doprostřed děje opulentní barokní opery Platée od Jean-Philippa Rameau postavit Karla Lagerfelda, Coco Chanel a Donatellu Versace a přitom odvyprávět téměř tři sta let starý příběh s patřičnými žánrovými náležitostmi. Výsledek? Satira na téma lidské dehonestace v branži živých ramínek.

Jean-Philippe Rameau patřil k vyděděným tvůrcům své doby. Do nijak operně progresivního prostředí polobarokní a poloklasicistické francouzské společnosti vstoupil s neukojitelnou touhou změnit pravidla operního žánru zavedením více dramatických poloh pěveckého projevu a kompozicí dynamičtějších tanečních prvků. Jeho baletní vsuvky do jinak klasického žánru tak údajně stály u zrodu modernějšího žánru operety, který se však začal mezi umělci prosazovat až v druhé polovině devatenáctého století. Na jeho odkaz a jedno z neslavnějších děl – zmíněná opera Platée – pak Carsen navazuje svým smělým re-editem.

Děj opery bez hlavního příběhu s mnoha dílčími operními povídkami tak Carsen zpracovává jako náhled pod povrch módou a krásou posedlého společenstva. Notoricky známý segment libreta, kdy se Jupiterovu přízeň pokouší získat ošklivá nymfa Platée, režisér usazuje příběhem samotného Karla Lagerfelda. První dějství moderního nastudování se odehrává v restauraci módního hotelu (zde nechybí designové kousky od Philippa Starcka), v němž se snaží venkovská obtloustlá a nosatá nymfa Platée upoutat pozornost reprezentantů módního světa a najít pravou lásku. Módní svět, zastoupený modelkami, exmodelkami, módními návrháři, jejich asistenty a asistenty jejich asistentů, se jejímu snažení jen vysmívá. Platée ze zoufalosti podstupuje moderní zkrášlovací kúry, aby se v následujícím dějství stala celebritou.

Tehdy ji poznává Jupiter v masce Karla Lagerfleda (s koťátkem Choupette v náručí), který okouzlenou dívku fotí a zinscenuje velkolepou módní přehlídku s Platée v hlavní roli. Zde Carsen trochu nespravedlivým způsobem uvádí ikonicky stylizované róby legendárních návrhářů do posměšného kontextu. V kritické chvíli se tak diváci smějí kultovním kousků od Diora až po Westwood, což v daných souvislostech nezní zcela fér. Carsenovo pojetí pokračuje výstupy alegorické postavy Folie (Bláznovství), jež je zde zastoupena neustále se převlékající zpěvačkou Lady Gaga. Třetí dějství se posouvá do přepychového hotelového apartmá, kde probíhá svatební party Jupitera a Platée.

Společnost rychle spěje k alkoholovým a sexuálním orgiím a nakonec, když má dojít ke spojení boha s pošetilou, ale zamilovanou nymfou, je přivolána Junona, skutečná Jupiterova žena, kterou zde zastupuje Coco Chanel. Když Junona vidí, jaký žert byl zinscenován, manželovi odpouští. Platée však sklízí jen posměch a zůstává sama. Hořká tečka, emoční kocovina a společenské faux pas nakonec rámuje Carsenův pohled na svět přehlídkových mol. Je nemilosrdný, obzvláště pak pro ty, kteří jsou jeho součástí.

Carsen se novým pohledem na starý příběh antického božstva vůči módě doslova obořil a vytvořil ostentativně komickou satiru, která může kdekoho urazit, jiného zas pobavit. Zároveň lze operní nastudování vnímat jako metaforické vyobrazení způsobu, jímž Karl Lagerfeld s odkazem Coco Chanel nakládá — aneb těch ošklivých nymf, včetně Blake Lively, Brada Pitta a dalších, tu už bylo požehnaně… Nicméně tak či onak je nová Platée vskutku neobvyklým počinem, první módní operou a konceptuálním pojetí staré klasiky, která ve všech třech případech stojí za cestu do Vídně, kde měla premiéru, nebo Paříže a New Yorku, kam se dostane v příštích měsících.