Ztracené obrazy Andyho Warhola

Andy Warhol - Amiga Experiment 1

Andy Warhol. To jméno samo o sobě stačí. Kolik jste toho o něm už přečetli? Kolik různých monografií o něm máte doma, jaké dokumenty jste viděli? Nevisí vám nějaké jeho dílo nad postelí nebo na ledničce? Neodkládáte na něj skleničky nebo snad nenosíte jeho obrazy natištěné na tričkách?

Andyho Warhola jako by znal dopodrobna každý — stal se médiem a nástrojem vizuální komunikace, je jazykem, kterému každý rozumí. Stejně však jako v běžné mluvě používáme jen hrstku základních tvarů, činíme tak i s Andyho tvorbou. Jenže i jeho dílo je velmi komplexním systémem a jak vidno, i čtvrt století po jeho smrti se stále vyvíjí.

Několik disket leželo v archivu The Andy Warhol Museum už od roku 1994, avšak nikdo nevěděl, co je na nich uloženo — data byla zkomprimována ve velmi zastaralém formátu, který se nedařilo spustit. Odpovědi se nám dostalo až minulý čtvrtek, kdy se členům počítačového klubu Carnegie Mellon University podařilo vyextrahovat z disket požadované soubory. Ty představují přes dvacet děl, které Andy Warhol nakreslil na Amize 1000, vůbec prvním osobním počítači, který roku 1985 uvedla na trh společnost Commodore International.

Obdobně jako jsou dnes nové produkty podpořené celebritami, ani Amiga se v polovině osmdesátých let neobešla bez známých tváří. Jednou z nich byl právě Andy Warhol, kterého si Commodore pozval k živé prezentaci počítačového kreslení. Při vystoupení vytvořil Andy obraz zpěvačky Debbie Harris, jejíž portrét byl také donedávna jediným digitálním pozůstatkem celého Warholova amigového experimentu.

Právě video z tohoto večera se před třemi lety stalo impulsem pro umělce Coryho Arcangela, aby s pomocí kurátorky Carnegie Museum of Art oslovil univerzitní počítačovou organizaci, jejíž tým se pustil do dešifrování dat. Nakonec se ukázalo, že diskety obsahují předělávky nejslavnějších děl Andyho Warhola: na magnetickém nosiči floppy discu byl nalezen slavný banán, Marilyn Monroe, polévka Campbell’s a několik portrétů. Andy však na diskety nahrál i zcela nové obrazy jako kupříkladu parodii Botticelliho Venuše, vyobrazené na bookletu nahrávací jednotky programu, jíž přidělal třetí oko.

Andy Warhol zemřel jen dva roky po vytvoření této amigové kolekce, těžko proto hádat, zdali ho takový způsob kreslení těšil — dochovaly se jen diskety a několik technických poznámek na zažloutlém papíře. Není ani jisté, zdali byl Warhol s výsledkem spokojený — koneckonců první tři díla, která byla zveřejněna, nepatří mezi zvláštní příspěvky do současného umění. Je však důležité chápat je v kontextu doby jejich vzniku — dnes v Paint kreslí děti, ovšem tehdy byla možnost digitálního kreslení senzací! Pochybovat tak nemůžeme jen o jedné věci, a to sice, že vliv Andyho Warhola na kulturu je dnes daleko silnější než před jeho smrtí, ačkoli to mnozí neradi slyší. Běžte se však za několik měsíců podívat do libovolného obchodu, Andyho amigové experimenty v něm určitě najdete v mnoha materiálních verzích.