pharrell-williams-galerie-perrotin03

Umění jako PR

Pharrellovi Williamsovi je v posledních měsících velice těžké uniknout. Fotografie s vysokým kloboukem na hlavě ho na internetu pasovaly do role módního guru, rádia ohrávají jeho single „Happy“ už tak dlouho, že je skoro nemožné si vzpomenout na dobu, kdy tato písnička neexistovala. A když se před jeho osobností budete snažit prchnout do ticha galerie, i tam vás dožene — právě včera totiž v Paříži slavnostně otevřel výstavu G I R L v Galerie Perrotin, jíž je nejen iniciátorem, ale také kurátorem. 

Pharrell měl k umění vždy velice blízko, už od počátků své kariéry byl nadšeným obdivovatelem i sběratelem. Tentokrát je to však poprvé, co se stal jeho kontextualizátorem, co postavil díla od Andyho Warhola, Mariny Abramović, Tracey Emin, Terryho Richardsona, Cindy Sherman a mnoha dalších vedle sebe. Ale do jakého kontextu vlastně? Už z názvu výstavy je jasné, že o souvislosti s Pharrellovou poslední deskou nemůže být nepochyb. G I R L — v jakékoli podobě — byla věnována všem ženám, které ve Pharrellově životě zanechaly svou osobností stopu nebo ho inspirovaly k životním a uměleckým činům. Jenže ačkoli je to právě myšlenka, která desku s výstavou spojuje, je v podstatě druhotná. Na prvním místě je samozřejmě promyšlený marketing, jímž se Pharrellovi nevědomky podařilo vymáčknout palčivý beďar z tváře umění. Ten byl předtím jen vidět, tentokrát však vystříkl všem do tváře.

Po překlopení minulé a současné dekády bylo všem jasné, že vyprázdněná a krizí povolená kulturní scéna nepůjde donekonečna ucpávat osobností Lady Gaga. Ta si to koneckonců uvědomila mezi prvními taktéž, a tak začala hledat, jak by si místo na výsluní nejen udržela, ale — vždyť nakonec proč ne — i zdůraznila. Esteticky nesvéprávným nultým létům stačilo málo, aby na sobě udržely pozornost. V dekádě zmlsané internetem, kdy je na dosah ruky snad opravdu vše, se ale všichni musejí sakra snažit. A tak Lady Gaga nalezla umění. To je dostatečně „intelektuální“ a tím i nepřehledné, lze za jeho nálepku schovat mnohé, aniž by bylo široké veřejnosti jasné, o co vlastně běží. Je však pro fanoušky hvězd jako Lady Gaga nebo Pharrell Williams zároveň dostatečně nové, neokoukané a při správném výběru umělců i cool a virální, aby alespoň po čas maximálního paměťového rozpětí kapra obecného dokázalo vyvolat vzruch.

Umění se tak v této dekádě stalo velice dobrým a výnosným prostředkem PR, který má přidat na hodnotě. Je však využíváno jen jako bezduchý předmět s nálepkou. Už zmíněná Lady Gaga vyhnala tento jev do extrémů, kdy své poslední album nazvala ARTPOP. Jeho syntéza umění a čehosi lidového nakonec vyzněla vniveč, když se zjistilo, že celá nahrávka je v podstatě jen hlasitou mašinérií průměru, a jeho umělecká část je příliš neuvěřitelná a ona popová zas příliš slabá právě z důvodu spojení obou protipólů. Na přebal se nechala vyfotit s modrou lesknoucí koulí od Jeffa Koonse a ještě před vydáním desky uspořádala výstavu s dalšími uměleckými předměty, na nichž v bookletu nahrávky sedí, roztahuje nohy, nebo se do nich snaží navléci. Nakonec se nechala zlákat ještě do projektu Mariny Abramović, pro který na různých videosekveních meditovala nahá

Fenoménu umění s lidovou tváří pak nadále využil kupříkladu Jay Z, když s umělkyní, kterou by bylo potřetí v jednom článku už trapné zmiňovat, „nasamploval“ její vlastní několik let starou performanci – taktéž k propagaci nového alba. Umění se ale hodilo i hercovi Shiovi LaBeoufovi, který nejprve natočil plagiát artového filmu, a když celá bublina splaskla, jal se učinit pokání s papírovým sáčkem na hlavě do prostorů galerie, kam si na něj mohli lidé koupit vstupenky.

V případě Pharrella Williamse je to však vůbec poprvé, kdy se celebrita stala výstavním kurátorem. Tím tak trochu vytřel zrak ostatním hvězdám, ale především poukázal na onen podkožní maz, který tuto dekádu jen a jen bujel. Vlastně ani nejde tolik o fakt, že je umění využíváno jako marketingový nástroj – magnetky a nálepky s uměleckými díly nabízí dnes každá větší galerie.  Ale o to, že se umění takto využívat nechá a že to dokonce dělá se zalíbením – některá z děl byla pro Williamsovu výstavu umělci dokonce na zakázku vyrobena. V podstatě tímto činem odstranil Pharrell z umění nános metafyziky, který na něj nabalil už klasicismus a který se s potřebami nového milénia vrátil. Problém je, že právě za něj se celebrity schovávají.

Ačkoli by tak hvězdy rády viděly umění jako nadpozemský artefakt, samy z něj tuto kvalitu jeho nadužíváním odstraňují. Tato situace má však i svou světlou stránku, umění se totiž takto dostává mezi lidi. V podstatě je opět samozřejmou součástí každodenního života a staví se po bok užitných věcí jako móda nebo design. Jenže pak musí být i stejně vnímáno a užívano.