Hipster je mrtvý, ať žije hipster!

lana-del-rey-bradley-soileau-yayo

Zprofanované slovo hipster bylo nedávno vyhlášeno coby nejpoužívanější termín současnosti, a to přestože mu vlastně málokdo rozumí. Objevuje se ale v médiích, zapsalo se do lidských lingvistických pamětí a sociologové se stále pokoušejí o jeho novou formulaci. Ale nebojte, teď už není třeba mu rozumět – je prý mrtvé. Nahradí ho jiný termín! Jaký? Takový, který nejpravdivěji popíše podstatu „mrtvého“ hipsterství.

Podle amerických sociologů je už teď hipster jedním z nejprůlomovějších termínů 21. století. Odborníci předpokládají, že při retrospektivním pohledu na naši dobu bude hipster platit za ukazatel, který nespecifikuje jen styl, vyznání či kulturu, ale také míru sociální empatie a emočního angažmá ve společnosti. Průzkumy a teorie totiž nedávno naznačily, že postmodernu, která se už dá předběžně vymezit léty 1970 až 2000, nahradila doba postautenticity. Ta se od postmoderny liší svým pohledem na svět. Zatímco s postmoderním věkem věřilo lidstvo v pluralitu, která se zrcadlila i v mohutné politické integraci, nyní se naopak vracíme k primitivismu solitérních prožitků, kterými si uchováváme vlastní, zdánlivou individualitu. A právě z této postautentické individuality pojem hipster vzešel, tedy jako odpověď na masivní sdružování.

Proč by měl tím pádem umírat? „To označení přestalo dávat smysl v okamžiku, kdy jsme jej začali užívat,“ míní jeden ze zakladatelů trend studia The Future Laboratory Chris Sanderson. Má pravdu, z hlediska společenského určení hipstera jako člověka určitých preferencí, ať už třeba hudebních či stylových, je toto označení nepřesné a nefunkční. Coby marketingový nástroj v rukách nadnárodních společností tak hipster skonal před třemi lety a to, co nyní prožíváme, je vlastně jen prototyp takzvaného echomarketingu, kdy se archetyp hipsterství prodírá těmi nejspodnějšími patry komerční propagace a postupně upadá v zapomnění. „Brzy jej nahradí jiný termín,“ tvrdí Sanderson a jeho slova dokazuje v poslední době velmi populární slovíčko trendie, které popisuje příslušníka módní komunity lačnícího po aktuálních trendech. Hipster se také rozmělnil do skupin foodies či appoholics, označující jedince závislé na mobilních aplikacích.

Současné lifestylové magazíny se tak zapomněly v době, když se pokoušely hipstera specifikovat coby nositele určitého životního vyznání. Hipster totiž dnes tuto skořápku přesáhl, nestal se pouhým ukazatelem stylu, ale jednotkou společenského angažmá.

Hipster se proměnil v ukazatele prožitku naší postautenticity a ač se to zdá složité, je to naopak velmi jednoduché: ať se tedy v budoucnosti budeme častovat jakkoliv, hipstery (nebo něčím takovým) zůstaneme napořád, lišit se bude jen hladina, s jakou naší pseudoindividualitu budeme prožívat. Sociologové mají v tomto ohledu jasno. Podle nich existují ve společnosti proto-hipsteři, tedy ti původní, a pak alfa a beta hipsteři. Jejich jednotlivé přerozdělení závisí od míry prožitků. Podle trendových studií například foodies patří mezi proto-hipstery, poněvadž své vášně prožívají daleko senzitivněji než zbytek a většinou mají jejich záliby daleko trvalejší, tedy i takzvaně původnější charakter. Naopak mezi ty nejnižší beta-hipstery patří trendies – ti své touhy prožívají jepičím způsobem. Paradox je však v tom, že právě posledně jmenovaná skupina je pro komerční subjekty nejcennější, neboť se nejrychleji adaptuje na nové produkty. Postautenticita se v globálním marketingu měří těmito a dalšími kategoriemi a čím přesnější je zaměření, tím více peněz tržní subjekty vydělávají.

Takže ano, hipsteři jsou mrtví, dnes už vlastně platí za vyhynulou skupinu, ale co se dlouhodobého vývoje týče, jedná se o zakořeněné položky v nás samých, podle nichž jsem nyní měřeni. Děsivé nebo naopak správné?