Spornosexuál, nový druh muže

Max-Emerson1

Říká vám ještě vůbec něco slovo „metrosexuál“? Obraz vždy pečlivě upraveného muže atletické postavy působí už skoro jako dávno zapomenutá vzpomínka. Koneckonců je tomu letos už dvacet let, co anglický spisovatel Mark Simpson tento termín použil vůbec poprvé a vnesl fenomén často extrémní až absurdní mužské péče o svůj zevnějšek do společnosti. „Metrosexuál je mladý svobodný muž s velkým množstvím nadbytečných financí, žije nebo pracuje ve městě obklopen těmi nejlepšími obchody. Je to nejspíš nejslibnější nový trh desetiletí,“ napsal tehdy a ve svých předpokladech se nemýlil, ačkoli teprve nástup nulté dekády tohoto století poskytl muži – metrosexuálovi možnost užít si naplno umělou pěstěnost své tělesné schránky.

Ve městech (proto metro-) rostla zkrášlovací centra určená mužům, nebo alespoň k dámských procedurám připsala i ceník pro opačné pohlaví. Muži začali holdovat módě a především pak značkám, které svými produkty akcentovaly atletickou siluetu, potřebu zaujmout a zdůraznit mužské živočišné kvality pod slupkou, která je popírala. Obchody tak zaplavily především pestře zbarvená trika s kontrastními nápisy či vzory, často z třpytivých kamínků nebo alespoň vyšívané. Nelze to však mužům vyčítat, jakkoli se dnes metrosexualita jeví úsměvně – muži pouze dělali vše, co si do té doby mohli dopřávat jen ženy. Ale proč vlastně, když už tehdy obě pohlaví žila rovnoprávností?

Často se v té době nabízela paralela s dandyi, jenže metrosexuálům chyběl v jejich životním stylu intelektuální a konceptuální rozměr. Ačkoli tak metrosexuálové značně přispěly ekonomice, módní průmysl nevyjímaje, příliš nezasáhli do kulturního života, který si často pletli se společenským. Nedokázal to ani jakýsi „retrosexuál“, jenž si ponechal všechny výsady metrosexuála, ale oděl ho do nostalgického obrazu 50. a 60. let. A čistě esteticky pohnutý je i spornosexuál, nový archetyp muže pro digitální věk, kterého Mark Simpson tento týden představil v kratší eseji pro britský Telegraph.

Název „spornosexuál“ je složeninou slov sport porno – protože ačkoli spornosexuálové navazují na metrosexuály a základem je pro ně vypracované tělo, chybí jim jedna věc: oblečení. Spornosexuálové se už neschovávají za pečlivě vybranými kousky, raději dávají na odiv své tělo. Spornosexuál je produktem své doby, kdy zaprvé mizejí předsudky vůči kráse mužského těla a zadruhé je velmi snadné ukojit své ego prostřednictvím sítí jako Facebook nebo Instagram. Jinými slovy: ačkoli nejsou spornosexuálové determinovaní sexuální orientací, tak právě boj za práva homosexuálů pomohl odstranit zaujatost vůči mužskému tělu a spornosexuálové této pozice využívají pro svůj prospěch i potěchu. Nepostačí si však už jen se svaly a krásným tělem jako takovým, dekorují ho tetováním nebo piercingem, což bylo u metrosexuálů nevídané. Nahé tělo sice přitahuje pozornost, je však v podstatě stále stejné a právě jeho dekorace přináší „lajky“ nebo „srdíčka“ na sociálních sítích.

Mezi metrosexuály a spornosexuály je však další, a to dokonce společenský rozdíl. Zatímco metrosexualita byla kultivována nejdříve magazíny a poté i celebritami, spornosexuálové tyto prostředky nepotřebují a vystačí si sami se svým mobilním telefonem. Metrosexuálové měli své modly, jak Simpson ukazuje na postavě Davida Beckhama, pro spornosexuála je však objektem uctívání jen on sám. Pokud se toto označení ujme, spornosexuál dokonce zboří i jeden z akademických principů estetiky těla (tedy ne, že by na nich záleželo…), který tvrdí, že nezahalené tělo do společnosti nepatří. Pokud se ale člověk rozhlédne okolo sebe, zjistí, že už dávno je jeho součástí.

Stejně jako v případě metrosexuálů, i spornosexuálové se mohou jevit poněkud “za hranicí” – na mužské tělo si stále nezvykli dívat muži a dokonce ani ženy. Může se tak zdát, že mužské pokolení prochází poslední desetiletí jakýmisi extrémními vývojovými stádii, nebylo by však příhodnější pojmenovat celý tento proces mužskou emancipací? Je však zřejmé, že v tomto případě není emancipace mířena proti druhému pohlaví, nýbrž proti stereotypům, za něž si muži mohou značným dílem sami.