Brejcha Mikulov

Delikátní studie Pavla Brejchy

Textilní architektura, strukturovaná kompozice, hra s detaily, volné umění, barvené impulsy, oděvní socha či designový objekt – to je hitparáda těch nejzprofanovanějších klišé k nimž byly, jsou a budou přirovnávány oděvy snad všech světových návrhářů. Zkuste si vybrat jedno z nich. Pomohlo vám v identifikaci vybrané kolekce? Jen zkusmo. Ať už si vyberte oděvní stavbu, či designový objekt, ani jedno ze slovíček vám fakticky nestačí ke skutečnému popsání jakéhokoliv díla. Nadčasový, precizní a překračující model by totiž v nejlepším případě měl všechna klišé propojovat a tím i převrátit jejich vycpaný význam. Zapomeňte tedy chvilku na slepé pojmy. Představíme vám tuzemský oděvní projekt, který jejich strukturu narušuje svou podstatou.

Oním počinem je kolekce Pavla Brejchy, jež byla představena na letošním ročníku artdesignového festivalu Křehký Mikulov. Autor svou kolekci nazval zcela účelně: AW_14-15, svému dílu tak Pavel přiřadil jedno z mnoha sériových označení, jímž se prodejní kolekce identifikují. Jenže sezónní čárkový kód je pro tuto kolekci vlastně neplatný. Pavel totiž nevytvořil jen oděvní řadu, ale i jakousi tematickou studii, v jejímž rámci poukázal na to, kde vlastně tkví ty pověstné hranice oděvní stavby, oděvního umění či oděvní architektury, chcete-li.

Po kolektivní práci pro značku PBL Prague se Pavel Brejcha rozhodl svůj autorský projekt uvést výstavou v galerii Křehký, kde dokázal jakým způsobem se může oděv promítnout v umělecky stylizovaném výstupu, a to bez retrospektivní dramaturgie. Konstruktivní práce na celistvém zobrazení vlastní vize jej však provází již od října minulého roku, kdy odhalil vlastní snímek Essence of! Dvouminutová sekvence lehce navázala na dosavadní autorův rukopis a odhalila svět, kterým se tento oděvní designér nechává inspirovat. Zároveň však spolu s fotografiemi, které se staly stěžejním výstupem výstavy Rencontres delicates / Delicate meetings, Pavel dokázal, že hlavním pojítkem mezi uměleckými vizemi a oděvem tkví v různorodé interpretaci a že vlastně mezi těmito dvěma světy neexistuje přímé spojení. Pryč je tak doba, kdy umělci, zasvěcení modernímu zkoumaní uměleckých poloh, věřili ve schopnost malovat podle hudby. Epocha naivních pokusů o propojení hned několika disciplín byla završena teprve nedávno, a to naší konzumní povahou, díky níž nám nestačí jen poslouchat hudba nebo sledovat film. Když tak Pharrell Williams otevírá v Paříži výstavu, aby doplnil promo svého alba, otevírá Pavel Brejcha výstavu v Křehký, aby uvedl svou kolekci. V domácích podmínkách se jedná o jeden z mála takto kontextuálních přístupů, který škrtá hned několik zažitých spojení z úvodního seznamu.

Vrcholem komplexní prezentace však byla instalace v Mikulově, kde Brejcha ukázal celistvou kolekci. Při tvorbě se nechal inspirovat prolínáním světla a stínu v té nejdokonalejší harmonii černé a bílé barvy, variované v pěti modelech. Ani zde se ale nejedná o zcela standardní kolekci, ale spíš jakýsi módní happening – druhá polovina kolekce je totiž prakticky nefunkční. Pavel přišel k subtilním odstínům bílé, které rozpracoval do nositelné řady, tu se však rozhodl proměnit i do organzových celků, které tvoří spíš analytický prvek edice, neboť jejich pevná struktura a geometrie zpracovává jinak prodyšnou organzu tak trochu neoděvním způsobem. Ke každému střihu tedy přísluší vlastní tvarová studie, která ztělesňuje touhu po nalezení toho jediného, dokonalého a inovativního tvaru. Vykonstruovaná jednoduchost v detailech rozkrývá siluetu, která není určována stylovými charakteristikami, ale proporcemi, diagonálami, záhyby a tvarovými dimorfismy. Prezentace oděvů tak dostává třetího rozměru, když návrhář nechává diváky nahlédnout do své dílny a ukazuje jim skladbu materiálu a tvarové řešení v přímém přenosu.

V jistém slova smyslu nám nebyla představena jen nějaká řada, jako spíše velmi propracovaná studie, jejíž výsledek vynikne svými konturami až v produkčním procesu. Jak tedy bude ve finále kolekce Pavla Brejchy vypadat, můžeme zatím jen hádat. Nicméně pečlivá metodika, jejíž cestou se po zániku značky PBL Prague vydal, vykazuje nebývalý přesah a představuje v Čechách dosud ne zcela obvyklý způsob komplexnosti, který spojuje hned několik klišé najednou a převrací jejich význam.

(Celou kolekci si můžete prohlédnout zde.)