Nový konvalinkový Dior Homme

Dior Homme kampaň Notes of a Day

Už je tomu zas půl roku, co v Paříži debutoval nový Dior Homme. V módě sice není zcela obvyklé se za tak „vyčpělou“ kolekcí ohlížet, ale tentokrát se tomu nevyhneme. Sezónní edici podzim/zima 2014 teď čeká už jen výklad do butiků, takže je již prakticky mrtvá – jenže, jak bylo zmíněno, tato kolekce nebyla zcela obyčejná. Představila novou filosofii pánské divize CD a vyvolala mnohé vášně. Aby ne, ukazuje Dior Homme v novém světle, když se po tolika letech navrací styl studia vedeným Krisem Van Asschem zpět k odkazu Christiana Diora. Ambiciózní směr. Jak se ale s tímto údělem u Dior Homme vypořádají na poli vizualizace?

Staré nechť shoří a nové povstane! Takové přirovnání zní možná až moc biblicky, jenže kdybyste mohli cítit tu atmosféru, která přehlídku zimní kolekce doprovázela, na mysl by vám také přicházely jen podobně extrémní metafory. Aktuální kolekce nejenže se vrací do Granville a definitivně tak opouští zmatenou gestikulaci Krisova minimalismu, ale také se připodobňuje jednomu nezaměnitelnému rukopisu, který výrazně změnil podobu současné pánské módy. Ano, v aktuálních výstupech Dior Homme je cítit Raf Simons – někdy snad až příliš. Zjevná konzultace, která nyní mezi oběma divizemi domu úzce probíhá, se pak nejvíce odráží v nedávno vydané kampani podzim/zima 2014.

Tato tendence musí být každému patrná už jen z výrazu snímků. Přestože kampaň již posedmé za sebou zformoval týž fotograf, Willy Vanderperre, jsou dané kompozice v mnoha ohledech zcela odlišné od těch dosavadních. Willy je ostatně dost „Raf friendly“, takže nemá s novou polohou, která byla patrná už v kampani propagující jaro/léto 2014, problémy. Tam jsme se dočkali zneklidňujícího prostředí jednoho z kalifornských motelů, kde se na betonové pláži místního bazénu povaluje neupravený a umazaný model. V angličtině tuhle náladu nejlépe vystihuje slovo messy, a přesně takové začínají kampaně domu být. Uhlazenou sterilitu a Karlovu vizi přebíjejí typy jinochů, které svou mladistvou energií začínají připomínat Rafův obdiv ke kultuře mládí.

Jinak tomu vlastně není ani v „konvalinkové kampani“. Styling, který dovoluje onen nechvalně proslulý podnikatelský proužek kůže mezi nohavicí a ponožkou, předem evidentně nepřipravený vlasový styling, ponurá nálada a editační struktury televizního zrnění – tohle v něčem až příliš připomíná Rafův stoický konceptualismus. Snímek Notes of a Day, který kampaň doprovází, odhaluje ty samé stopové prvky. Rezonující smutek, slepé vyhlížení nového směru při obyčejné ranní procházce či ony konvalinky zasazené v láhvi od piva. Navíc se do youtubového okýnka protentokrát vkrádá i Rafova fascinace designem – chromovaná židle umístěná v prostoru coby předmět rafinované instalace. Vše navádí k tomu, že stojíme opravdu před trochu jiným Diorem.

Na úkor tak asertivní změny se v něčem oba rukopisy – jak Krisův tak Rafův – překrývají. Kolekce, kampaň i celá estetická filosofie Dior Homme nabývá autentičnosti, ale ztrácí na osobitosti tvůrce. Když se však na celou tu kampaň podíváte, máte pocit, že je to tak správně?