Hussein Chalayan 2015

Oddesignovaný muž Husseina Chalayana

I když své modelky nechal Hussein Chalayan svlékat potahy ze židlí jen proto, aby si je posléze navlékly jako šaty, a stejnou módní performance zakončil transformací stolu v sukni, jeho představa, jak obléknout muže, byla vždy o mnoho prostší. Oblékal je do obyčejných sak a kalhot, do triček a svetrů, a doplňky měly vždy daleko k objektům, které byste našli na stránkách lifestylových časopisů. Hussein Chalayan totiž nechce, aby muži nosili designované oblečení, co nejnormálnější je tedy i jeho pánská kolekce na příští rok, kterou po několikaleté odmlce představil v Paříži.

Jeho idea se může jevit velmi svérázně, popírající samotné vlastnosti módy, ovšem nemohl s ní přijít v lepší čas. Zatímco v minulém desetiletí jeho pánská linie nevzkvétala (proto ta pauza), nyní má všechny předpoklady k úspěchy. Nejde jen o samotné muže, kteří se naučili nakupovat módu, ale i současnou atmosféru – normál je jedním z nejskloňovanějších slov posledního půl roku a z ulice se už plně přesunul na mola. V Chalayanově podání je však tento normál motivovaný především vnitřní potřebou, nikoli trendy hashtagem #normcore.

Kde však leží ta tenká hranice mezi designem a normálem? Kolekci – ať už oblečení, nebo módního oblečení – bez ní vytvořit nelze, je obsažena i v tom nejbanálnějším kousku. Jenže právě ty tvoří v Chalayanově restartované panské linii nejužší část. V kolekci převládají krajkové i tištěné vzory odkazující na návrhářův arabský původ, střihy sak a košil čerpají ze siluet 50. let a své místo v ní mají i sportovně laděné kusy. Vyjmutí designu z celé oděvní rovnice pak popírají i designérské fígly jako hybridy trika s lehkou letní bundou nebo sako, jenž už v sobě obsahuje košili.

Jak to tedy Chalayan s tím designem myslel? Snad že muže nechce designem zatěžovat (jako někteří návrháři), ale naopak mu jím ulehčit život. A v takovém konceptu je nakonec ještě dost prostoru na osobité a sympatické balení.