#NEWHEROES

Obal EP desky Hearing Colors od Eyedress

Jen si to představte: „Jak jsi se dostal k hudbě?“ – „No, začal jsem režírovat hudební videa…“ Zní vám to neškodně? Ale takhle přeci ve zkratce zní příběh jednoho z nejúspěšnějších hudebníků současnosti Yoanna Lemoineho, který si nechá říkat Woodkid. Jeho, ale nejen jeho kariéra dokazují, že poctivá hudba vymírá, když ji dnes může dělat grafický designer nebo studentka filosofie z přívěsu. Hudba se totiž stává předmět kurátorské činnosti, a tak melodie už nestačí, dnes musíš mít i styl! Představujeme vám proto několik nejvíce hype hudebních kurátorů a jejich současné projekty.

Elektronické sadcore ve své prvotině odhaluje londýnský B a y o u. Debutantské EP s názvem Loopback je hudební alegorií dramatické nenucenosti – organické kompozice klavíru a komba míchá hudebník s otisky dubstepu a syntetickými úpravami záhadně šeptaných (spíš než zpívaných) výšek. B a y o u je přitom alter ego již známého londýnského producenta Hariho Ashursta, který stojí za labelem Double Denim Records. To už od roku 2010 vydává indie skladby Amatuer Best. Tracky jako Airlock, Cherry Cola či Versity Jacket tím pádem nesou stylové charakteristiky tohoto vydavatelství, a to včetně bohatého vizuálního materiálu, který k albu pořídil génius art brut fotografie Laura Coulson.

Oliver Cean aka Oceaán je dvacetiletý producent z Manchesteru, který se po grafických stážích v Kodani rozhodl pro tvorbu hudby. Svým účtem na Soundcloud už si naklonil obec kritiků čítající redaktory napříč tituly Guardian či New York Times, a to přestože nevydal ještě ani jediné elpíčko. V jeho skladbách je cítit komplexnost, která mnohdy může být až rušívá. Vrstevnatost kompozic připomíná vlnu kompozičního stylu Jamese Blakea, jenže jeho etno prvky a houslové vzorce připomínají pozoruhodnou zvukovou syntetiku, které se nelze nepoddat.

Francouzka Loukoko začala s hudbou před rokem a podle svých vlastních slov ji k tomu stačí jen notebook. Syntetizátory, které v nečekaných, a přesto tendenčních komplikacích posouvají hranici akustického popu, se pro tuto hudebnici staly naprosto příznačné. Stopáže jejích skladeb působí roztřeseně i vyzrále zároveň. V komunitě trendy sledujících posluchačů je však tahle nedokonalá hudba úplně v pořádku. Pocit chyby dává aktuálním žánrům příchuť amatérské patiny, která chutná. Podobně amatérský charakter mají i Loukoko vizuály, vyčnívající francouzskou nedbalostí.

Tíha psychedelického životního vyznání dlouho nebyla tak senzitivní. Filipínský androgyn Eyedress v monogamně plynoucích skladbách nechá procitat silnou zvukovou abstrakci a hlasovou něžnost, která se v jednotlivých vrstvách ztrácí do neurčita a vytváří doprovodnou linku, nikoliv dominantní prvek. Tvorba tohoto DJe je nejvěrnějším odrazem současných hudebních tendencí, a to i přes svou výjimečnost, která jej na příčkách indie charts drží už dva roky. Komiksová vizualita jeho díla je sice už přežitá, jeho hudba však zatím nikoliv. Má však své datum spotřeby.

Z nejvíce žánrů ve své tvorbě čerpá GEoRGiA, sbírající hiphopovou kuráž a to nejlepší z devadesátek. Odborníci ji dokonce už ani neoznačují coby hudebnici ale pop-experimentalist, což je údajně nový termín pro umělce jejího charakteru. Debut v podobě skladby Be Anche prý navíc vzešel z potřeby vhodného ozvučení jejího experimentální VHS snímku. Svoje první EP Come In natočila doma a prý se jedná o novou verzi zapomenuté Missy Eliot.