Raf Simons

Zpoza textu

Módní přehlídka je někdy jako rébus. Zdatný pozorovatel musí v momentě rozklíčovat několik následujících věcí: co je práce návrháře, za čím stojí stylista, a kde se podepsal zkušený dramaturg. Z každé přehlídky však ve finále na povrch vyplynou tři nosné hodnoty – design kolekce, její estetika a koncept. Do poslední ze tří jmenovaných položek pak výrazným způsobem zasahuje hudba. Překvapivě ji značná část designérské obce příliš neprožívá, ovšem zbytek zas až fatálně. Mezi hudbou a módou pak mohou vznikat i osudová spojení, jako když se nedávno dostala jedna z nejmeditativnějších skladeb kapely Sonic Youth až do přehlídkového sálu Dior.

Taková propojení nepotkávají designéry jako je Rick Owens nebo Miuccia Prada – pro ně je melodie doprovázející kolekci stejně klíčová a nepodcenitelná jako design, a proto každou show spouštějí s vědomím, že pro nalezení toho správného soundtracku učinili maximum. A to i přesto, že jim osobně daná hudba nic neříká. Ale pak jsou tu ti, kteří jednu z posledních položek módní choreografie doplňují tím, čím žijí, co skutečně poslouchají nebo tím, co je reálně ovlivnilo. V tomto ohledu pak vyniká trio Raf Simons, Dries Van Noten či Hedi Slimane. Do soundtracku svých přehlídek tito tři tvůrci pokaždé vtisknou své osobní vzpomínky, které vystupují zpoza textu a hudebních kompozic daných tracků. A skrze tyto otisky lze dost dobře sledovat nejen jejich životní zkušenosti, ale také jejich filosofii a design. Podívejte se tak na módu a život těchto designérů jinak – skrz tři ikonické tracky.

Raf Simons x Sonic Youth & Nine Inch Nails

Raf Simons se narodil roku 1968 v zapadlém pohraničním městě Neerpelt v Belgii. O svém rodišti jednou sám řekl: “Nebylo to příliš kreativní prostředí, snažil jsem z toho vymanit kupováním starých vinylových desek.“ Ta první byla od Boba Marleyho, ale zbytek své postpuberty a kreativního růstu strávil Raf Simons coby rocker ujíždějící si na peckách od Sonic Youth a Nine Inch Nails. Skladbu Shadow of a Doubt vydali Sonic Youth v roce 1986, to bylo Rafovi 18 let, tedy dost na to, aby ho tahle skladba ovlivnila. Meditativní tóny chladné instrumentální kytary se nedávno objevily coby doprovodný soundtrack záznamů z poslední Dior kolekce haute couture, která se také díky své meditativní povaze stala téměř nejvěrnějším vizuálem, který si kdy tahle stará a znovuobjevená skladba zaslouží. Nine Inch Nails zas svou drsnou píseň Closer, v níž se zpívají „I wanna fuck you like an aninal“ vydali v roce 1994. Raf se nechal slyšet, že v textu písně, když ji slyšel poprvé, nezaznamenal napoprvé ona hrubá slova, spíš část, kde se zpívá „You get me closer to God!“. Možná právě proto ji použil coby soundtrack ke své poslední pánské kolekci u Jil Sander. Rafův výběr dokazuje, jak melancholický a nostalgický dokáže být.

Dries Van Noten x School is Cool

School is Cool dnes patří k jedněm z nejnásledovanějsích belgickým kapelám. Vznikla v roce 2009, a to s předsevzetím, že budou hrát tu vůbec nejvíc baroque-pop muziku na kontinentě. S dvěma úspěšnými alby na kontě se jim to zatím daří. Ve svých kompilacích nezapomínají na vykrádání kýčové disko dekády, ale zároveň vždy objeví něco nového. Oni sami pak disponují zvláštní módní paralelou. Jeden z členů kapely je synovec Driese Van Notena. Zde se tak z proklamovaného osudového setkání stává spíše prozaický fakt o rodinných konexích, ale stejně, Dries na School is Cool nedá dopustit, což je milé, ne? Skladbu Black Dog Panting Dries podtrhl sílu mozaikovité kolekce podzim/zima 2014 a zdůraznil tak svůj smysl pro osobitý, mnohdy až velmi intimní detail, který pokaždé odhalí Driesovu introvertní a možná až příliš suchou povahu.

Hedi Slimane x Forth

Hedi Slimane si v hudbě potrpí na P.Y.T., tedy pretty young thing(s). Vše, co nezačalo teprve před dvěma třemi lety, jako by pro něj neexistovalo. Jeho hudební vkus je tak stejně čerstvý a up-to-date jako on sám. Hedimu jako Rafovi táhne už na 47, a když mluví s novináři (ve své krátké kožené bundě a úzkých džínech), s úsměvem se stydlivě prohýbá v bocích, jako by mu právě přeskočil hlas. A to se asi nikdy nezmění. Proto je i soundtrack jeho módních výprav do minulých dekád tak bezelstně pubescentní. Hedi tak show Saint Laurent z června tohoto roku osladil upravenou skladbou Humans od Froth, která je spíše tělesem než kapelou. Autentická akustika je pro Hediho stěžejní, protože je perfekcionista, a proto ani Froth neotálejí a patinou vlastního zvuku dokazují, že se k Saint Laurent hodí – Humans má pak zvláštně rezonující charakter. Hedi se jednou nechal slyšet, že hudba nemá budoucnost, pokud se nezopakuje. A na tom něco v případě repertoáru Froth je.