Desetiboj Lucie Koldové

lucie-koldova

Deset je pro designérku Lucii Koldovou magické číslo. Jeho anatomii totiž přizpůsobila svou retrospektivní výstavu, kterou nyní pořádá bruselská galerie °diito. Jak se ale ve zdánlivě dokonalé kombinaci jedničky a nuly vypořádá se svým designem?

Lucie Koldová platí za vzorový příklad takzvaného „odrazu z budoucnosti“. Jeho syndromem trpí česká společnost už po generace a je prakticky nemožné jeho princip obejít. Až překročení hranic ho k nám totiž přináší – a my jsem schopni retrospektivně rozpoznávat talenty našich elit. Tento princip je v lecčem velmi motivační, a to pro všechny, kteří se rozhodnou odrazu budoucnosti dosáhnout. V roce 2012 se pro jeho dosažení rozhodla i Lucie Koldová, která po studiích na pražské UMPRUM založila své vlastní studio v Paříži. Pak už následovaly jen úspěchy. Kolik jich bylo, není podstatné, Lucii proškolila práce pro Arika Levyho, Brokis, MMcité, Lasvit či Belda Factory. Ocenění následovala rovněž sama – to nejvýznamnější přišlo v roce 2013, kdy se Lucie stala absolutním vítězem cen Czech Grand Design. Jenže neurčují design Lucie Koldové právě tyto mety?

Aktuální výstava v bruselské galerii nese název Power of Ten. „Deset. Jedna a nula. Perfektní číslo, symbol začátku, ale také dokončení. Deset let je pro někoho moment, pro jiného zas věčnost,” komentuje výstavu autorka, která expoziční panel pojala jako strukturovanou exhibici deseti ikonických produktů, které rámují její dosavadní zkušenosti. Jenže průřez Luciinou tvorbou není chůze mezi deseti stupni, nýbrž jakýsi běh či snad desetiboj. V rámci vlastní sebereflexe (Lucie totiž výstavu rovněž i připravila) najednou pozorovatel rozezná charakter jejího designu. Vládne mu přesnost a neustále snaha o sebezdokonalení. Jen při pohledu na model Capsula, který byl vyhotoven pro Brokis, je patrná fascinace kontrolovaným principem. Závěsné světlo se totiž skládá ze dvou, do sebe perfektně padnoucích skleněných částí, na jejichž barevném a tvarovém spojení design Capsula funguje. Spolu s velmi chladnou a rovněž velmi strukturovanou grafikou výstavy, jež ve jménu ikonické helveticy odpočítává jednotlivé kroky, tak Power of Ten nepředstavuje ani tak výstavu sledující estetickou genezi, spíše jako dokonalou metodiku designérské práce. Ta odhaluje autorčino původní nadšení pro disciplínu, které uplatnila jako profesionální junior gymnastka. A každý sportovec má svůj vrchol. Síla v titulku výstavy tedy ve finálním součtu symbolizuje cestu na onen vrchol. Co po něm ale následuje?