V kůži hrdiny

COSplay

Módní struktury dneška ovlivňují společenské skupiny – maloobchodníci, respektive kreativní vizionáři a nákupčí velkých obchodních domů či populárních concept storů, redaktoři respektovaných magazínů a módní ikony. Svrchovaný svět elit však s nástupem internetu začaly nabourávat i ty skupiny módních fanoušků, jež byly s módou a jejími pravidly původně spojovány jen okrajově. Vítejte ve světě outsiderů, kteří hýbou naším vkusem!

Možná se taková změna ve společnosti usazuje již dlouho, možná jí cestu zprůchodnil až úderný refrén skladby Born This Way, která outsidery všech kategorií glorifikuje. Nicméně outsiderské, chcete-li okrajové, menšinové a nemainstreamové skupiny do inspiračních nástěnek módních domů pronikají čím dál snáze. Jako nejoblíbenější skupina „nezapadajících“ se pak profiluje ta, jež vyznává formu fetišistického převlékání. Říká se jí cosplay a představuje jistý druh společenského chování, v jehož rámci se daný člověk snaží vypadat jako charakteristická postava, povětšinou ze světa anime kultury. Být cosplayerem však nezahrnuje pouze napodobování účesu a líčení, nýbrž přejímání koplexního chování nebo dokonce používání oblíbených slov a frází dané postavy. Ačkoliv tento trend cosplayerů pochází původně z Japonska, v posledních letech se rozšířil po celém světě a největší cosplayerské komunity jsou především v asijských státech jako Malajsie, Čína, Indonésie nebo Filipíny, a to kvůli vysoké popularitě anime a mangy. V poslední době se však rozmohla také velká cosplayerská komunita v USA a Evropě.

Jak tito jedinci ovlivňují módní tendence? Právě svým demografickým výskytem. Asijské trhy, stále ještě nejprogresivnější globální trhy s módními produkty, totiž pořád přežívají na silných odkazech a symbolech kawaii estetiky. Proto přibývá designérských a módních studií, které se jí nechávají unést, a to navzdory tomu, že svůj vrchil si tento rozverný a do jisté míry neuchopitelný oděvní a kulturní žánr zažil už v roce 2003. Podstatnou roli kawaii ve společnosti podtrhla kolaborace Louis Vuitton s umělcem Takashim Murakamim, jehož fantaskní podoba pampucha ozdobila nejeden šátek či zavazadlo s ikonickým monogramem. Spojení bylo čistě výrazové a vyčnívalo z doposud prozkoumané evropské estetiky. Kupříkladu Vivienne Westwood však v kawaii našla svůj punk a prohlásila: „Tohle je první vize budoucnosti, v níž jsem nenašla ani náznak jakéhokoliv neštěstí či apokalypsy.

Tehdy jsem se nechali hypnotizovat a kawaii jsem “žrali” jen pro to, jaká je. Dnes se trend cosplayerů orientuje na základě něčeho více patologického. Robotické tvary modelové řady pro Adidas jako by Raf Simons vystřihl z jednoho z bizarních setkání cosplayerů. Inspiraci Raf nečerpal ze štěstí a barev malých komiksových sešitků, spíš ze spalující touhy skrýt se. Podobné choutky naprosto beze zbytku ve své kolekci nevědomky ztělesnil i americký návrhář Jeremy Scott, který pro Moschino v čerstvé kolekci S/S 2015 vytvořil chodící barbíny, tedy živoucí panny bez náznaku lidské přirozenosti. Z odstínů rtěnky hlavní postavy blockbusteru Maleficent se dnes vytváří reálný odstín v kosmetické kolekci značky MAC. Zde heslo “namaluj se jako tvůj oblíbený hrdina‘” platí doslova a pro kohokoliv. Cosplay totiž mnohdy překračuje i hranice genderu. Muž může být pověstnou Maleficent, stejně jako se žena může odít do brnění Iron Mana. A celé absurdum charakterového a pohlavního zaměňování pak dovršuje fenomén overblogged, tedy takzvaných fashion monsters, kteří ač by si to sami někdy uvědomovali, stávají se relevantní součástí cosplayingu.

Z diverzity a polohovatelného charakteru cosplayingu lze odvodit to, že cosplay nepředstavuje pouhou sezónní kauzu. Ba naopak, cosplay je možné zařadit na žebříček latentních módních nálad, které stále získávají na dominanci. Cosplay se tím pádem řadí po bok androgynity a trendu normcore a dalších fenoménů, které výrazným způsobem ovlivňují módní kulturu. Po digitalizaci módy se tak v době postinternetu setkáváme se skutečnými limity hesla “express yourself”. V dobách, kdy móda trpěla důsledkem mnohých společenských předsudků, jsme ho tesali do kamene a nyní, když se projevují i ty nejpudovější základy daného motta, jsme překvapeni z patologického projevů, které zahrnuje.