Designblok’14: Dům u Minuty

Hidden Factory

Autorský pohled – komodita, kterou v rámci velkého rozpětí letošního Designbloku nabízí nekomerční instalace v historickém komplexu Domu u Minuty. Vrcholové formy řemesel a designu je zde možné sledovat ve spletitých chodbách hned čtyř pater, kde se líný vystavovatelský přístup mísí naopak s tím proaktivním. Navzdory tomu však Openstudio vytváří příjemné a civilní prostředí, kde lze hledat střípky nejcennějšího českého designu – a to napříč všemi řemeslnými technikami

Dechem

Jako patrně nejzdatnější skláři sezóny se opět jeví designéři Míša Tomíšková a Jakub Janďourek, kteří ve své ležérně poskládané instalaci představili novou kolekci produktů z foukaného barveného skla. Abstraktně rozbité tvary klasických váz z postupně barvou kaleného skla jsou vytvořeny radiánovou metodou foukání. Reinterpretace subtilního prolínaní barev a čirých ploch je v designech studia Dechem akcentována velmi zručnou řemeslnou prací, která navzdory své přísné metodice podléhá charakteristicky něžné estetice obou autorů. Tvrdé prvky korku a mědi, coby doplňujících součástí amfor, váz a dóz navíc vzbuzují pocit tradičního užívání, jenž předmětům přidává na funkční autenticitě. Dechem tak balancuje na hraně uměleckých předmětů a funkčních interiérových produktů.

 Hidden Factory

Hidden Factory pokračují ve svém osobním příběhu, jenž spočívá v kultivaci české porcelánové produkce a letos přidávají edici paraziticky napadených zvířátek. Agresivní lítost, jež předměty vzbuzují, zprvu působí dojmem překonaného fenoménu, ale při bližší ohledání pobaví svou lehkostí zjevná satira. Jinak už je to s ideovým záměrem letošní instalace. Tu autoři projektu Gabriel Vach a Eva Pelechová uvádějí zbytečně neukotveným patosem: „…zahrada, o kterou se nikdo nestará, zdivočí, dovednosti a znalosti, které nikdo nevyužívá, zakrní, věci, které nikdo nepoužívá, zmizí..,” který podtrhli ne zcela vzhlednou ani ne dost koncepční aplikací polomrtvých květin.

Milan Pekař / Mi-won Mcghee

Zato velmi zdatná se jeví porcelánová kolekce Milana Pekaře a Mi-won Mcghee. Pár se se spojili v instalaci váz s krystalickou glazurou a amfor (dokonce i amforek), pod jejichž glazuru maluje Mi-won Mcghee motivy postav, především dívek a chlapců v kontextu současné virtuální společnosti.

 Absolventi

V Minutě se letos představili i absolventi ateliéru Jiřího Pelcla, kteří bývají oproti jiným studentů z pražské UMPRUM (především oproti těm od Michala Forňka) opomíjeni. Letos se v jednotném panelu představili hned tři tvůrci, z čehož bezpochyby nejvyzrálejší práci představila Romana Vyhnánková. Pro expozici na Designbloku si totiž připravila vázy s dřevěným tělem a laserově vyřezávaným krytem plechového trychtýře, který svým umístěním vytváří hrdlo vázy. Smysl pro práci s takto syntetickými materiály Vyhnánková představila už ve svých dřívějších studiích. Nejvíce akcentovaná je z minulosti její sada multifunkčního nábytku – FLÁKAČ STĚHOVAVÝ. Vyhnánková je zároveň součástí studia MUCK, které stojí za interiérem populárního Bista 8 a v minulosti se účastnilo charitativního projektu DesignHelp.

DMOCH

Švédští designéři David Ericsson a Marcus Berg tvořící pod jménem DMOCH zas do Prahy přivezli kontroverzní expozici, v níž zkoumají sociální návyky. Svými materiálově precizně opracovanými předměty vytváří soubor pro každodenní interakci. Jejich kolekce tak zahrnuje pomůcky fiktivní hry, jejímž účelem je z určité vzdálenosti dokoulet oválný hrací kamen ze dřeva do předem vymezeného trojúhelníkového prostoru či speciální lněné podložky na kolektivní odpočinek na zemi. Mottem Davida a Marcuse je totiž Platónův výrok: „O druhém se dozvíme víc jednou hodinou společné hry, než jedním rokem společné konverzace.“

Oáza Collection

Další dílem své práce přispívá i Klára Šumová se svým partnerem Dirkem Wrightem. Jejich Oáza Collection jejímž konceptem minulý rok obohatili Kafkův dům vychází z estetiky květin přirozeně zakomponovaných v prostoru. Proto letos v bizarním prostoru jakési okénkové klece představují svůj kýčovitý koncept květinových stolků. Přestože samotná Klára Šumová nepatří k protěžovaným designérským jménům, její práce i přes křehkou banalitu velmi důmyslně spojuje kontexty a vytváří tak nečekaná setkání, která mají úspěch především v zahraničí. Jedním z takových setkání je pak i dřevěná váza Vědro, kterou vytvořila pro galerii Křehký.