Designblok’14: Grand Hotel Evropa

sukulenty od Adély Fejtkové pro Křehký

Bývalý Grand Hotel Evropa na Václavském náměstí otevřel své dveře výrobcům, producentům a kreativním konceptům. Průmyslová expozice tohoto Superstudia však nastavila velmi zajímavou otázku. Když se čeští designéři dokáží dostat mezi světovou špičku, proč se o to samé nepokusí i čeští výrobci?

Jednoslovnou odpověď v mnoha případech představuje model úspěšných českých firem jako Lasvit, Brokis či BOMMA. Jenže sklo je sklo, proč však ve světě nemůže bodovat například i česká užitková keramika?

V Evropě se svými koncepty prezentují hned dva producenti užitkové keramiky. Zatímco Ravak sází na masově produkovaný a chladně precizní koncept 10° tvarů, který vytváří vany a umyvadla, jejichž anatomie je upravena posunutím se okolo středu se zmíněným desetistupňovým úhlem, druhý z producentů, Laufen, jde na svou prezentaci o něco kreativněji, když představuje výsledky bechyňského sympozia. Mezi prezentovanými návrhy si tak v jeho prostoru můžete prohlídnout i umyvadla Gabriela Vacha, který tvoří kreativní tým populární Hidden Factory, či české designérské superstar Jana Čapka. Takový potenciál je zde však nedotaženou prezentací a zjevně nedostatečným uchopením konceptu naprosto pohřben. A nemálo pohřebně vypadá i paradoxně znovuobrozené dědictví tradiční výrobny dřevěného nábytku značky Jelínek, která vznikla už v roce 1897. Proč českým producentům chybí šťáva a odvaha?

Problém, a to potvrzuje i zkušenost samotných designérů, bývá komunikace mezi klientem a designérem. Málokdy totiž samotné najmutí schopného designéra představuje gól – a potřebnost mezistupně v podobě kreativních konzultantů a ředitelů si v současné podnikatelské džungli českých výrobců uvědomuje jen zlomek skláren, keramiček a ostatních dílen. Na druhou stranu ti, kterým se podařilo staročeské myšlení překonat, dnes na Designbloku na sebe strhávají veškerou pozornost. Mezi ně patří například i BOMMA, která v Evropě rekapituluje svou bohatou historii broušeného skla, jenž tu pod vedením Michaela Froňka vytvářejí designéři jako Rony Plesl, Daria Podboj, Jakub Berdych, František Vízner (ten bohužel už jen in memoriam) či Erik Levy. Hned vedle pak sklářskou klasiku nabízí zas pod kurátorským vedením samotných organizátorů Designbloku, Jany Zielinski a Jiřího Macka, značka Křehký, která se ve svém katalogu chlubí delikátními kousky Vratislava Šotoly. Mimo standardních přispěvatelů však tentokrát Křehký prezentuje objekt Calderone, tedy světlo od Lucie Koldové, které oslavuje řemeslné bohatství českého kotliny, když pomocí několika kombinovatelných stínítek zakřivuje měď, keramiku a dřevo. Do nové etapy křehkého Biedermeiera přispívá i Jan Plecháč a Henry Wilegus svou kolekcí „skříní, které si na nic nehrajou“. Oba designéři pak dostali na starost celou instalaci, jež se nese v duchu kouzelného vetešnictví. Křehké vetešnictví však letos nabízí i senzaci v podobě dřevěných dekorativních sukulentů od talentované Adély Fejtkové.

Paradoxně křehká je i expozice výstředního britského designéra Toma Dixona. Ten do Evropy přivezl část svého projektu The Factory, v němž se pokusil o bizarní beauty koncept vonných svíček, jejichž esence měla připomínat Londýn nebo třeba i oheň a vodu. Mimo to však návštěvníci uvidí i to nejnovější z Dixonovy tvorby, která je v elementárním základu zcela civilní, příjemná, a přesto avantgardní díky materiálovým studiím. A rozhodně nejvíc kinky instalací se v Evropě chlubí , značka MOOI odrážející úchylný holandský sex-appeal svého artdirectora Marcela Wanderse. Ve svém pokoji v první patře MOOI nabízí model osvětlení Construction Lamp L od Joost van Bleiswijka. Bizarně do zašlé slávy secesního hotelového paláce zasahuje i Rony Plesl – jeho Zářivky čili nový model tentokráte zcela nedramatických a jednoduchých světel znásilnily jednu z opuštěných koupelen bývalého hotelu ve třetím patře.

I Rony tím pádem reprezentuje skupinu kreativního bohatství, které se v Evropě (v onom hotelu) nepříjemně dře s omezenými možnostmi, výrobními limity a bohužel často velmi markantním neprogresivním přístupem výrobců a obchodníků. Svou zatuchlou atmosférou tak bývalý svatostánek luxusu až příliš věrně zrcadlí současnou situaci.