Kůň, lev a Kafka

Franz Kafka Davida Černého

Při nedávných volbách v Praze se městem šířila panická hrůza z nerozhodnosti, jíž trpěli všichni Pražané napříč politickým vyznáním či kulturní příslušností. Ubiti hesly o nových začátcích a restartech po korupčním vedení předešlých magistrálních sestav jsme však zapomněli, že v Praze navzdory trpělivě proklamovanému nepořádku a kriminalitě funguje i vcelku důstojný kulturní život. Paradoxně to dokazuje jeden z nejkritizovanějších developerských projektů současnosti, obchodní a nákupní centrum Quadrio na Národní třídě. Jenže kritizované Quadrio skrývá klenoty veřejného umění a zvedá tak standard městské kultury. 

Quadrio se původně zrodilo jako realitní investice švýcarského developera Sebastiana Pawlovského, který s tehdejším projektem COPA Centrum sledoval pouhé podnikatelské záměry. Až v únoru 2013 po svém s rozpadlým konceptem COPA naložila investiční skupina CPI Group, která z původního návrhu vytvořila multifunkční komplex. Ten byl otevřen poslední říjnový den a příslibu multifunkčnosti dostál především díky četnosti veřejných uměleckých děl, které Pražanům ve svých útrobách nadělil. Umělecká stránka projektu je pak možnou tou nejcennější, neboť tradice uměleckých monumentů ve veřejném prostoru, navíc spojených s konkrétní investicí, v Praze na rozdíl oproti jiným metropolím značně pokulhává.

Mezinárodní ratingová agentura Moody’s nedávno zveřejnila průzkum, v němž si Praha v žebříčku evropských kulturních metropolích polepšuje vedle Varšavy a Bratislavy o dvě příčky, a v některých částech analýzy předbíhá i kolébku eurounijní kultury Brusel a Haag. Možná na tom má svůj podíl i otáčivá skulptura od Davida Černého, který z 39 tun nerezové oceli vytvořil bustu Franze Kafky. CPI Group, kterou vlastní Radovan Vítek, proslulý nečistými machinacemi, za ni zaplatila třicet milionů korun. Není však jedinou kulturní omluvou ze strany Vítkova impéria. Další umělecký projekt zdobí i vstupní halu komplexu – skleněná plastika bílého lva, černého koně a bílé boty, kterou v čele se svým artdirectorem, designérem Maximem Velčovským, vytvořila značka Lasvit. Jednotlivé skleněné plastiky byly nejprve vyrobeny z drátové konstrukce a poté osázeny černými nebo opálovými koulemi z ručně foukaného hutního skla,“ dodávají zástupci značky, kteří upozorňují i na souvislost plastik s původním prostředím: Velčovský se totiž nechal inspirovat příběhem tří původních domů, tedy domů U Černého koně, U Bílého lva a U Bílé boty. Dominantou foyer kancelářských prostor Quadria je pak speciálně koncipovaná recepce se stolem Petera Olaha a Larse Kempera.

Jen stavba jako taková se nemůže chlubit zcela sofistikovaným architektonickým řešením od proslulých tvůrců. Na svědomí ho má totiž studio Jakuba Cíglera, jehož tvorba se stala synonymem pro „developerské baroko“. Cíglerovo studio stojí také za průměrnými návrhy kancelářského centra na pražském Chodově či jednou z ústředních budov společnosti Penta, spojenou s nákupním centrem Florentinum.

Prostředí Národní třídy bylo i v minulosti spojováno s kreativními prostorovými řešeními. Přímo ve vestibulu metra byla v původní stanici zakomponována plastika z taveného skla od jednoho z nejslavnějších českých sklářů Stanislava Libenského a před vestibulem směrem k Jungmannově ulici zdobila prostranství vertikálně řešená fontána akademického sochaře Pavla Trnky, který objekt navrhl tak, že už v roce 1988 byla jeho funkce řízena počítačem. Princip technologických řešení a skleněných struktur se tak na Národní třídu po dvaceti šesti letech vrátil v aktualizovaném provedení. Tudíž ať už je nové řešení Národní zavrhováno, skutečně představuje vrchol kultury veřejného prostoru v Praze.