Proč není slow fashion budoucností módy

landfill_site

Demokracie a demokratizace jsou krásné věci, v módním prostředí má však jejich význam hořkou příchuť. Zpřístupnění módy je šlechetná myšlenka – od uzavřeného světa haute couture z počátku 20. století se móda měla dostat k masám, dostát nepsaného pravidla, že móda je jen to, co lidé skutečně nosí. Za poslední desetiletí se tak částečně i stalo, ovšem s velkými kompromisy a za vysokou cenu – ještě všichni máme v paměti 1129 pracovníků, kteří minulý rok zahynuli v Bangladéši v továrně, kde se vyráběly konfekční oděvy, a to mimo jiné i pro velké globální řetězce, které jsou zastoupeny i v České republice.

Ovšem přišlo se na to, že demokratizace módy byla jeden velký PR a marketingový blud. Protože co ve skutečnosti přinesla? Předhodila lidem laciné sezonní oblečení, které ve svém původním stavu nemuselo přežít ani jedno vyprání. Začalo se tak mluvit o slow fashion, o hnutí, které má zvrátit negativní účinky masově produkovaného oblečení.

Slow fashion znamená navrátit se k „pomalé“ řemeslné výrobě, k lokálnímu původu, ke kvalitním, přírodním a recyklovatelným materiálům a k udržitelným technologickým postupům. Myšlenka zní pěkně, má však stejné trhliny jako idea bio potravin nebo art designu a tak dále – slow fashion a další „pomalá“ hnutí totiž přímo odporují současnému nastavení společnosti. Systému, v němž neuvěřitelně rychle konzumujeme a jakýmkoli chováním v menší či větší míře škodíme. Ovšem představa, že se za běhu povede změnit mentalitu sedmi miliard lidí, je velice naivní.

V současnosti tak v módním světě, pokud se odpojíme od konceptu prémiové a luxusní ready-to-wear a vysoké krejčoviny, existují vedle sebe dva systémy – fast fashion a slow fashion – z nichž ani jeden nepřináší kýžené řešení. Důsledky fast fashion si každý jistě domyslí, koncept slow fashion je zas mase ekonomicky a často i fyzický vzdálen. Kde je tedy řešení?

Nemusí se skrývat z žádném novém uspořádání, ale pouze poupravení toho stávajícího. Fast fashion je totiž v rychlém kolotoči společnosti a módy zatím nejschůdnějším řešením, její podoba by se však musela razantně změnit. Po tragédii v Bangladéši volali mnozí po stažení produkce ze států s nízkou životní úrovní, nesmíme však zapomínat, že právě rychlá móda tvoří značné procento HDP těchto krajin a je často jedinou obživou pro mnohdy nekvalifikované místní obyvatele. Je však potřeba zabezpečit pracovníkům přijatelné pracovní podmínky a spravedlivou odměnu. Je třeba zaměřit se na recyklaci již nepoužitelného oblečení a doručení starých, ale stále nositelných kousků těm, kteří je potřebují. Je nutné uvědomit si, že pokud si kupuji triko dovezené z druhé části světa za devadesát devět korun, je na celé věci něco v nepořádku. Musí se přenastavit parametry fast fashion tak, aby ta stále odpovídala poptávce, ale její dopad na životy i na životní prostředí se mohly alespoň regulovat. Současný stav fast fashion připomíná Divoký západ a je jak na firmách, tak na zákaznících, aby obě strany přijaly za fast fashion zodpovědnost. Slow fashion nezmizí, bude vždy zajímavou alternativou, je ale budoucností módy, jak se o ní často mluví?