Raf Simons m RF15 1575

Raf Simons A/W 2015

Úslovím ab ovo, tedy od vajíčka, začínala ve starém Římě každá hostina. Postupem času se ale výraz vžil pro vyjádření kauzálního řetězce, na jehož počátku stojí příčina, někdy také základ a původ. Logický sled událostí tohoto řetězce se pak pro jednou pokusil zvrátit Raf Simons, který se vrací k příčině své tvorby, a beze zbytku tak naplňuje smysl dvou latinských slov.

Jen těžko si lze v periodě jeho kolekcí představit význačnější řadu. Raf Simons je k sobě po dlouhých letech zcela upřímný, a ať už se následující zimní kolekce stane úspěšným obchodním artiklem, nebo ne, bude jistě parafrázována i v budoucím vývoji belgického návrháře. U Rafa se ostatně slabé a silné sezóny střídají dost často a dobrých či špatných nápadů už tu bylo mnoho. Například ten poslední, vytvořit ze svého studia jakýsi módní bauhaus, dopadl po spolupráci se Sterlingem Rubym dost katastrofálně, tedy pokud se nesmíříte s tím, že Raf patří do kategorie návrhářů, kterým stačí prskat barvy na oblečení.

Možná to lze přičíst jakési neuchopené (nebo spíš nepochopené) genialitě, kterou v globálním rozhraní dnešní módy nejsme schopni rozeznat, možná to ale lze hodit na vrub naprosto přirozené tvůrčí těkavosti. Kdo ví – důležité je tady a teď, což ve své kolekci sám Raf znatelně přiznává. Žádné vzpomínky, jež lepíme na kabáty (S/S 2015), žádné barvičky a výstřiky (A/W 2014), žádné tváře (S/S 2013) ani oháňky čouhající z vlněných čepic (A/W 2012). Raf akcentuje sám sebe, svůj archiv, svoje úsilí a svou snahu.

Vrací se tedy ke kolekci z léta roku 1993, v níž se věnoval střihové interpretaci pláště. Podobná studie je znatelná i v zimní kolekci pro rok 2015. Tentokráte však nestřídá materiály jako před dvanácti lety, ale zůstává u jednoho druhu čistě bílého plátna, které nechal Simons potisknout hesly a obrázky. Význam tohoto kousku je pak v kolekci klíčový. V Belgii se totiž během prvních sta dní na vysokoškolské koleji testuje odolnost jedinců. V mužském kolektivu se tak na univerzitních uniformách příznivci různých táborů urážejí, či naopak podporují rozličnými hesly a obrázky. Snažit se popsat to, jak je tento námět opět latentně velmi perverzní, zřejmě nemá smysl. Na to si u Rafa už za ta léta zvykl každý. Toto napětí je však letos systematicky tlumeno jakousi analogií, tedy přechodem z nového digitálního Rafa k tomu starému. Ve střizích se objevují archivní principy vypasovaných vlněných vest, syntetických materiálů a interpretace stylingu školních uniforem.

Avšak po rozložení všech těchto vjemů už snad, po tolika vzestupech a drobných klopýtnutích, nelze konstatovat nic jiného, než: Díky bohu za to!