YSLLOVE

1971: Jean-Claude Vannier a Yves Saint Laurent

V čem je móda opravdu dobrá, je tvoření klišé. A tak i když se ještě před lety o společných projektech módních značek a umělců či jiných zajímavých osobností mluvilo jako o „nové černé“, dnes jsou tyto spolupráce stejně otřepané jako květiny na jarní sezonu.

Stejně rychle jak vykvetly, přestaly lidi zajímat. Tyto spolupráce, často příhodně nazývané „kolaboracemi“, totiž po prvých závanech kreativity začaly pozbývat smyslu. Staly se příliš korporátními a komerčními. Když Salvador Dalí pro Elsu Schiaparelli zpodobil v roce 1937 humra na večerních šatech, vznikl kousek, který dodnes tvoří módní historii – když Sterling Ruby pro Rafa Simonse pocákal barvami kalhoty a kabáty, vznikly kusy, které se nedoprodaly ani ve slevách.

Proto se s námi dnes vraťte do doby, kdy měla módní spolupráce smysl. V roce 1971 se v Paříži na konceptuální přehlídce sešli Yves Saint Laurent a skladatel Jean-Claude Vannier. Tito dva výrazní francouzští autoři 20. století měli jednu společnou vlastnost, a to vytvořit z obyčejných prvků – ať už jimi byla lovecká bunda nebo chaotický zvuk – dílo, které bylo maximálně nabité sex-appealem. Z tohoto momentu se dochovalo krátké video, na němž modelky předvádějí Saint Laurentovu kolekci podzim/zima za zvuků skladeb z Vannierova průlomového alba L’Enfant assassin des mouches. Celý okamžik je velmi organický a nekřečovitý, o čemž si většina dnešních společných fashion projektů může jen nechat zdát.