Casey Legler, první pánská modelka

Julian-Broad-for-The-ObserverX500

Životopis Casey Legler rozhodně nevypadá jako běžné „cévéčko“. Se svými sto osmaosmdesáti centimetry jako devatenáctiletá soutěžila za Francii v plavání na olympijských hrách v Atlantě, rozhodla se studovat architekturu i zdravotní školu, sebe sama nakonec hledala v umění a rozjela hudební kariéru v New Yorku. Jenže ani desáté místo na olympiádě ji neuspokojovalo, studiím se věnovala jen chvíli a až teď, ve svých osmatřiceti letech, si užívá záři reflektorů. Zato však doslova. Casey Legler je totiž modelkou, ale stejně jako je v kampaních módních značek oblečená i neoblečená, je i není modelkou. Casey Legler totiž v nedávné době sice podepsala smlouvu s Ford Models, je však zapsaná do jejich pánského portfolia.

„Cítím zodpovědnost k děckám, která se cítí špatně jen kvůli tomu, že je společnost ostrakizuje za to, že jsou jiní.“ – Casey Legler

V době, kdy RuPaul připravuje v Los Angeles první kongres drag queens a na módních molech se smazávají hranice mezi muži a ženami, nepůsobí označení „první pánská modelka“ nepřístojně. Vlastně se celá věc jeví docela trendy. Ale nemysleme si, že je „genderbending“, česky něco jako záměrné zaměňování pohlavních charakteristik v jakémkoli ohledu, nějaký nový fenomén nebo jev (post)moderní doby. Vždyť už v antickém Řecku řešili problémy pohlavnosti, bezpohlavnosti a nuancí mezi těmito dvěma póly – a to nejen kvůli tomu, že se herci na divadle oblékali jako ženské postavy.

Lidská paměť je však krátká, a tak se případ Casey Legler může zdát „netradiční“. Casey sama o genderu ale přemýšlí velice svobodně a bezprostředně. jak je koneckonců dobře znát z reportáže televize ABC, která v minulých dnes Casey Legler představila široké veřejnosti.

O Casey už před lety natočil dokument časopis OUT a objevila se i v krátké reportáži magazínu TIME. Ovšem ačkoli Casey proslavila média a mediální prostředky, nakonec stala se už tváří několika pánských řad menších i větších módních značek, ona sama není produktem. Její tělo a postoj je komoditou, její přesvědčení však ne. Jak ostatně sama v minulých dnech napsala pro The Guardian, odmítla pozvání na konferenci businessmanů, jejímž tématem měl být právě gender.

Realitou dneška je, že žijeme v době, v níž opět sílí otázky ženských práv, mužské a ženské rovnoprávnosti, otázky pohlavní identity a identifikace, na obálkách i jinak konzervativních módních magazínů se objevují androgenní tváře. Na módních molech se slévají pánské a dámské řady, a to nejen tematicky, ale i střihově a použitými materiály. Proč by tedy žena nemohla být pánskou modelkou? Darem dnešní doby totiž není to, že ženy mohou být muži a muži zas ženami, ale to, že žena či muž může být kýmkoli a čímkoli jen chce. A může nosit cokoli se jí, jemu nebo tomu zamane.