Jakub Polanka A/W 2015

MBPFW A/W 2015 – Denisa Nová, Jakub Polanka, Petra Ptáčková

Denisa Nová

V údělu každého návrháře je cesta vstříc vlastní konfrontaci. Někdo se konfrontuje s vidinou luxusu, někdo s klasickým vnímáním role pohlaví v oděvním vývoji. A další nechává charakter svých konfrontací zcela intimní. Jedním z takových, ze skupiny posledně jmenovaných návrhářů, je i Denisa Nová. Při zhlédnutí její kolekce má člověk nutkavý dojem, že nejde jen o oblečení, ale o roztřesenou zpověď, která každou Denisinu kolekci, nehledě na hlavní motiv či zpracování, učiní svým způsobem nezapomenutelnou. O té na letošní podzim a zimu to pak platí dvojnásob. Něžná skladba Petera Gabriela a Kate Bush Don‘t Give Up jako by celý sál bývalé Živnobanky prostřela pro hostinu emocí, kterou Denisa opět představila. Něžný podklad transparentních panenských pláten z hedvábí totiž zahalila do těžkých kabátů perziánů, které ušila ze starých kožešin z 20. až 70. let objevených na konci ledna na bleším trhu v Bruselu. Součástí kolekce jsou i šperky a reliéfy klínů bot realizované 3D tiskem od sochařky Heleny Lukášové, jež jedině přidávají na intimním charakteru celé řady. Svým způsobem je zcela přehlédnutelná, svým způsobem naprosto mimořádná.

Jakub Polanka

Od okázalosti k jednoduchosti. Jakub Polanka letos na podzim a zimu představil celek symbolizující jeho vlastní styl. Opustil fantaskní inspirace a přistoupil k jasně definované řadě, které čerpala z vlastního autorského rukopisu. Dynamicky prodlouženou a úzce staženou siluetu, která je pro Polanku charakteristická, totiž ve svým posledních kolekcích obětoval na úkor rozsáhlejších inspiračních zdrojů, v jejichž rámci do kolekcí zapracovával materiály jako kaučuk či pogumovanou bavlnu. Tato silueta se tentokrát opět objevuje v širokém rozpracování, navíc pokrytá Polankovými oblíbenými úpletovými materiály a nezačištěným plátnem. Jakub Polanka dal průchod svému autentickému stylu, který musel umlčet i všechny ty, kteří ho v minulosti kritizovali.

 Petra Ptáčková

Podle vlastních slov ji posiluje každá zpětná vazba, a tak si z kritiky, narážející na stále se opakující prvky, ve svých kolekcích nic nedělá. Poetická linie oděvního vyprávění je její vášeň a podlehla jí i letos. Kolekce překvapila širokospektrálním rozložením pestrých a originálních potisků a dalším vývojem Petřiny střihové struktury oděvů. Při pohledu zblízka bylo snadno vidět, jak i dosti abstraktně složené oděvy drží pevně tvar a strukturu. V tomto ohledu se Petra bez nadsázky přibližuje mistrům japonského dekonstruktivismu. Povědomý styling a charakter siluet však nedovolují napojit se na zbytek kolekce v případě, že se nechytíte hned u prvního looku. Úspora barev totiž nesouzní s živelných zpracováním, a tak se člověk setkává s designérským entusiasmem, který tlumí barevná střídmost a démonický styling v castingu silných androgenních modelů a modelek. Dost dobře by tak kolekce mohla být buď veselejší, nebo smutnější – protože takhle působí jen perfektně udělaná. A taková kolekce sice těší oko, ale ne duši.