Craig Green S/S 2016

Craig Green S/S 2016

Výrobci elektrotechniky mají takový zlozvyk: do většiny přistrojů, které mají display, instalují přednastavený vizuální materiál, který má z psychologického hlediska zřejmě pokrýt základní emoční vazby mezi námi a právě koupeným produktem. S každým novým přístrojem se tak nevyhnete mazání kýčovitých západů slunce či mořských hlubin jako přednastavených tapet. Co má ale tento, na nejnižší lidské pudy cílící marketingový trik společného s kolekcí britského návrháře Craiga Greena?

Je sice bizarní takto začínat recenzi módní kolekce, ale při pohledu na aktuální Greenův počin se nelze zbavit nutkavého dojmu, že tak trochu sledujete jednu z oněch přednastavených tapet. Na někoho sice může kolekce působit jako dekonstrukce pánské siluety, v níž dochází k modernímu přepracování oděvu, ale se znalostmi japonské módy na počátku osmdesátých let k tomuto počinu snad ani nelze přistupovat jinak, než k jakémusi digitálnímu kýči s přepísknutou saturací. A jak samy návody pro retušéry upozorňují, saturace je dobrý sluha, ale zlý pán.

Green se svůj rukopis pokusil podřídit něčemu novému. Přidal barvy a nádech sezónních trendů, jenže pod tíhou těchto editací jeho styl selhává. Vtipné je, že i tak je kolekce dobrá, jako kdyby šlo o geniálně promýšlený záměr. Obzvlášť akcentace bradavek zakroucenými tkaninami či protaženými textilními choboty působí komicky, jako by se Green pokusil vytvořit šokující brak, parafrázi na Beirendonckův senzitivní přístup k sexualitě či bowieovského Yamamota. Všechno působí něžně, přestože základy jsou spíš jako povrch neopracovaného dubového dřeva. Když nakonec při listování kolekcí narazíte na pochodující červený monolit s velkou dírou uprostřed (a to dokonce dvakrát?), asociaci s jakousi animákovou verzí ženské vulvy se nevyhnete.

Na první pohled kolekce až lahodí, na druhý hledáte to něco, co vám prožitek tak trochu kazí. A při desátém zhlédnutí už se cítíte jako divák bizarního maškarního plesu. Bylo by skutečně milé pomyslet si, že takto dokonalý vtip lze vytvořit s původním záměrem. Jenže s ohledem k tvůrčí genezi Craiga Greena je patrné, že zde se s tímto aspektem nepočítalo. Škoda! Green se měl držet toho, co umí. Tímto své skalní fanoušky rozhodně zklamal. Z působivých materiálových studií a uměleckých performance se staly komické omalovánky s konceptuálním nádechem.