11268033_10152931567877555_1473535859017913670_n

Jil Sander S/S 2016

Převzít studio jedné z nejsledovanějších módních značek intelektuální komunity s pohnutým osudem je hlavolam. Co klientům a světovému tisku nabídnout? Jakou polohu najít na dnešním trhu pro brand, který je postupně vytlačován ze stupínku své někdejší slávy? Rodolfo Paglialunga měl minulou sezónu jasno. Tentokrát ale tápe.

Nepoddajné, ale zato jednoduché modely inspirované stylem retro ikon vzaly letos za své. Pod tlakem neuspořádaných tvůrčích impulzů navázal Paglialunga na svůj silný debut rozporuplným celkem, kde pilně vystavěnou, opticky prodlouženou a ladnou siluetu zahodil na úkor uplatnění rozdílných produktů, které ani ve výsledném stylingu nevypadají přesvědčivě.

Inspirace parašutistickým výsadkem je chválihodná – jednotlivé kousky díky tomu působí funkčně, uniformita předobrazu navíc stále vykazuje prvky formálního oděvu. Paglialunga ale vše rozpracoval jen zpola. Výsledek působí asi tak, že uprostřed komplikovaného vývoje celků z funkčních a lesklých materiálů přišla kreativní kancelář s požadavkem, že se tento proces musí urychlit, a tak byl zbytek spěšně doplněn oblekově primitivními formami s aplikací připomínající uniformní detaily.

„Hledám vždy ten nejčistší design,“ říkávala často Jil Sander, její myšlenka byla ale v aktuální pánské kolekci naprosto popřena. Nesmyslná komplikovanost a nadbytek nelogických aplikací, kapes a výdutí připomíná manýristický pokus o velkolepé přepracování utility tématu do produktu ready-to-wear. Metodika, které se doposud každý v dědictví německé minimalistky vyhýbal, se zde stala záchranným padákem, jenž se ale ani těsně před dopadem na zem neotevřel.

Stejně jako u Maison Margiela i u Jil Sander sledujeme konec jedné éry.