Louis Vuitton S/S 2016

108542_960n

Čistá a produktově srozumitelná řada s jasným námětem a mnoha variacemi jednoho a téhož – pánské kolekce u Louis Vuitton se už po sezony zdají být ve svém elementárním principu stejné. Ne že by si byly nutně podobné, ale vždy se ohlížejí po stejném triku, který z nich udělá jednu z hvězd jinak odvážné dramaturgie pařížského týdne módy. A to i přesto, že se na jejich charakteru coby produktu luxusního segmentu nic nemění. Zkrátka vlk se nažere a koza zůstane celá. Co se ale stane, když se u Louis Vuitton rozhodnou vlka pozvat do domu?

Na začátku každé pánské přehlídky Louis Vuitton návštěvník ví, co má čekat. Rovná silueta stavěná z ryze luxusního materiálu, který mutuje zdánlivě vybočujícími potisky, v drtivé většině krouží kolem oblekových kombinací v nadměrné míře doplněných hotovými produkty v podobě tašek, zavazadel a bot. Styling a vizuální stránka zpracování se snaží hrát na notu neotřelosti, ale vlastně každý rok uvádějí to samé. A to platí i pro atmosféru přehlídky. Vše je světlé, bez emocí, sterilní a jasné. Světlo i hudba a prostor dovolují jen následující intepretace: Louis Vuitton, spojení designu oděvu a architektury, Louis Vuitton, dealer prémiové kvality a Louis Vuitton, symbol putování, hry a životního nadhledu. Co víc čekat? I když je Kim Jones za tyto kolekce tiskem chválen, všichni moc dobře ví, že designér jeho formátu by to celé zvládl ještě o něco lépe. A ono to najednou jde! Poprvé po letech jeho působení tak má člověk pocit, že tentokráte neměl britský návrhář svázané ruce.

Kolekce jaro/léto 2016 nás uvádí do nočního klubu, kde za doprovodu světla z dosluhujícího modrého neonu bloudí muž, svým oblečením připomínající Amerikou zmutovaného Pařížana. Atmosféra přehlídky a kolekce tentokráte stojí na skutečných emocích, nejen na těch sterilních. Kim Jones odkrývá vášeň, kterou lze z oděvů a jejich interpretace čerpat a uvádí takzvanou „souvenir jacket“ v mnoha variacích a přepracování. Slizce hedvábné materiálové schéma pak v modrých odstínech, tu a tam prořízlých zábleskem teplých barev, působí sugestivním dojmem. Směrem dolů až malinko zúžená silueta tentokráte hraje pro Jonesův záměr, neboť navozuje onu atmosféru lehce deviantního prostředí. Přitom ale kolekce nijak nezrazuje svůj původní záměr. Působí velmi luxusně a „velmi Lousi Vuitton“. Ve své podstatě je nekonfliktní a prozrazují ji jen některé interpretace. Jak je ale možné, že se jich tentokráte Jones nezalekl? Lze to snad přisuzovat zásahu Nicolase Ghesquièra? Ostatně už ve studiích Balenciagy dohlížel na pánskou divizi, přestože toto oddělení nikdy reálně nevedl. Ať už se mají věci jakkoliv, jedno je jasné: Louis Vuitton goes bold!