Raf Simons S/S 2016

01_Raf_Simmons

V Paříži každý rok touto dobou ožívají Antverpy 90. let. Nihilistická nálada několika posledních sezon, v nichž se opojení vztekem k systému promítalo do scény a dramaturgie přehlídek Rafa Simonse, však  letos dospěla vrcholu. Raf se totiž na své cestě zpět k sobě dostal až na úplný konec. Kam bude pokračovat?

Existují návrháři, kteří pozadí vzniku své kolekce vyklopí úplně sami, a tací, kteří se slovy zacházejí velmi opatrně. A pak je tu ještě Raf, který vždycky prohodí jen pár nic neříkajících vět, které lze snadno vyčíst už z prvního looku. Jeho letošní věta, citovaná napříč celým internetem, zněla: „It was very gang.“ Aha! Za skoupým vyjadřováním na konto autorských kolekcí stojí velmi intimní vztah, který ke každé takové kolekci Raf má. A v posledních několika letech se díky tvůrčí juxtapozici ve studiích Dior tento vztah ještě o něco prohloubil.

Cesta do Antverp, do období mládí a vzpomínek, byla natolik silná, že Rafa dovedla až k tomu, co v Paříži ve středu představil. Lze si to vysvětlit jako putování zpět v čase a každou kolekci vnímat jako schod, který nás vede hlouběji do Rafova emočního archivu. Kolekce jaro/léto 2016 tak uvádí konfrontaci s Rafem někdy v prváku na koleji v Ghentu, kdy často dojížděl do Antverp za svou tehdejší “holkou” Veronique Branquinho.

Velké anonymní kapuce, téměř vězeňský look a atmosféra ledabylé undergroundové scény připomíná evropský revoluční rok 1968. Raf například nechává návštěvníky svých posledních přehlídek stát a dalším netradičním rysem jeho posledních prezentací je světlo. Nedokonalé a atmosférické světlo, které fotografům mnohdy komplikuje možnost pořídit tu nejostřejší fotku z mola, Rafa zřejmě baví. Pocit sledování přehlídky z kanálu tentokrát ale Raf znatelně umocnil také v kolekci samotné. Zvonová silueta, v níž je akcentován rozšířený střih pánských kalhot, podporuje mohutnost Rafova soudobého muže, který vystřídal něžné studenty z přehlídek mezi lety 2009 – 2011.

Tento z dlouhodobého sledování chápaný rozpor mezi elegantním mužem a pouličním výtržníkem je však pro Rafa zcela příznačný. Jenže jak je vidět, pokud chce být k sobě Raf upřímný, musí v sobě najít toho Rafa v koženém kabátě s dlouhými vlasy a lebkou na tričku. Otázkou však zůstává, kam se tvorba Simonsova studia bude nyní ubírat. Po velkém putování do vlastního nitra může jít buď ještě dál, nebo najít nový tvůrčí impuls, který nás zas donutí přehodnotit pohled na tohoto nevyzpytatelného a geniálního návrháře.