Do hlubin srdce Miuccii Prada

Miuccia Prada si opět získala své publikum! Po nejistých sezonách představila pánskou kolekci, v níž se mísily klučičí naivita s realitou současné migrační krize.

Vždy, když člověk přichází na přehlídku Prada, neočekává, že uvidí jen pěkné oblečení. Nakonec je to právě Miuccia Prada, která svým osobitým smyslem pro ošklivo zpochybňuje tradiční vnímání krásy, a to už od roku 1988, kdy poprvé představila dámskou řadu ready-to-wear. Od té doby jezdí do Milána celý módní svět především kvůli ní, aby byl svědkem odhalení nové kolekce, která je jak komerčně líbivá, tak (ačkoli to slovo nenávidím) oduševnělá a osobitým komentářem k současnému světovému dění.

V posledních letech se však diskuse okolo Prada stáčí spíše k oslabujícím tržbám, nepříliš úspěšné masivní expanzi a špatným výhledům na ruském a čínském trhu. Kdepak ale loňské sněhy jsou – díky pánské přehlídce na podzim a zimu příštího roku je zas oblečení Prada hlavním tématem každé konverzace.

Prada se nestala globálním fenoménem bezdůvodně – z jejích kolekcí bývala cítit upřímnost, autentická výpověď a romantismus vetkané do moderních siluet a progresivního looku. Aktuální sezona je pak připomínkou, že ani na jedno Miuccia Prada nezapomněla, a stejně jak si pohrává s trendy, zůstává věrná svým ideálům.

Ústřední námořnické téma kolekce, na nějž Prada dále vrstvila mnohé další náměty, bylo představené v tak temném hávu, až na mysl tanuly takové odkazy jako film Querelle od Rainera Wernera Fassbindera nebo kresby od Tom of Finland, představené modely ale nikdy nesklouzly ke kostýmu nebo karikatuře. Ba právě naopak: po několika sezonách Miuccia Prada opět představila neotřelou kolekci, v níž se paradoxně mísily mnohé pro Prada charakteristické prvky, avšak v naprosto novém podání.

Děsivá atmosféra přehlídky, tvořená dřevem vykládaným ochozem, všudypřítomným rudým světlem, tíživým soundtrackem a nakonec i samotným oblečením – obnošeným, sepraným, záplatovaným, často s poloodepnutými nasazovacími límci nebo manžetami – však diváka rychle vrátila do reality a připomněla mu srdceryvnou skutečnost současné migrační krize.

Kolekce byla plná skoro neviditelných, avšak romanticky krásných detailů, které jen prohlubovaly citový zážitek. Deníčky vázané v kůži malé tak, že se vešly do kapsy u saka, nebo svazky klíčů byly jako posledním rozloučením s pevninou a odevzdání se nejistému osudu na moři.

Miuccia Prada se nikdy netajila tím, že v životě vždy toužila po tom být první. V posledních letech se urodilo hned několik skutečně výtečných návrhářů, tato kolekce Prada je však důkazem, že právě ona je stále ve vedení. A ačkoli si v minulých letech nemohl být člověk jist o současném stavu značky, Miuccia Prada si touto kolekcí opět podmanila srdce svého publika.