Raf Simons pro forma

V době volající po ultrakorektnosti se často i módní návrháři vydávají směrem, který je až přehnaně bezpečný. Raf Simons se tak na sezonu podzim/zima 2016 vydal cestou naprosté bezúhonnosti.

Rok 2002. Svět se zotavuje z jednoho z největších teroristických útoků v dějinách lidstva. V Paříži probíhá týden módy, tedy akce, která je v měřítku událostí naprosto zanedbatelnou součástí módní rutiny. Raf Simons ale podléhá dojmu, že souvislosti by nás měly vybízet k činům, a tak představuje kolekci, v jejímž rámci obaluje obličeje modelů bílou látkou připomínající burku. Na lehké úplety jim zároveň vyšívá hesla jako collaps a agony. Jedná se o nejlegendárnější kolekci v návrhářově kariéře – často si ji připomínám i já, a proto jsem z letošní kolekce nadšený i zklamaný zároveň.

Samozřejmě že nikdo nemohl tento rok čekat politickou angažovanost, vždyť by se jednalo o sebevraždu. Ale přeci jen mě překvapuje, že se Raf vzdal jakékoli narážky na soudobé společenské uspořádání, když světem hýbou zprávy o příchozích vlnách „mladých mužů plných espritu“, tedy fenomén, který se Raf ve svých kolekcích snaží rozklíčovat už do samého počátku své tvorby. Jenže doba si žádá své, a tak se belgický návrhář po odchodu ze studií Dior vydává cestou kolekce pro forma.

Raf přiznaně čerpá z univerzitního prostředí už třetí sezónou. Tentokrát se však ve svém bádání zaměřil na kult zaoceánských univerzit, z nichž se pokusil vytvořit bizarní, Lynchovi podobnou ódu na nekonformnost. Jeden z komentářů neznámého pozorovatele připojený pod fotografiemi na internetu zněl: „If Martin Margiela was dead he’d be on his grave laughing.”

Překvapilo mne, jak mylný a zároveň trefný tento komentář byl. Simons se skutečně v mnoha ohledech Margielou inspiroval. Vždyť to přeci byla jeho show, kterou jako první navštívil a na níž si uvědomil, že se chce věnovat oděvnímu designu. Jenže Raf Margielu nikterak nekopíruje, jen jej následuje. Unaven ambiciózností a sebe požíráním módního světa se sám Simons přiznal k tomu, že v poslední době často přemýšlí nad osudem jednoho z nejslavnějších návrhářů.

Možná to je důvod, proč se rozhodl oprostit se od velikášských názorů a vytvořit celek, který dokonce bohatě zahrnuje několik již snadno rozpoznatelných sezónních trendů, jako jsou rozšířené střihy či nezačištěné pleteniny. Raf tedy představil dokonalý celek, splňující požadavky sezóny, požadavky novinářů a kupců, ale zdaleka nesplňující požadavky samotného designéra.