Pod povrch s Jakubem Chovancem
4.4 (87.69%) 13 hlasů

Pod povrch s Jakubem Chovancem

Některými opovrhován, jinými obdivován. Nepochybně jeden z největších talentů minulé dekády – Jakub Chovanec. I když jeho profil přesně nenaplňoval pravidla soutěže, byl díky svému nadání několikrát nominován na titul Talent roku v rámci pražského Fashion weeku. Tvůrce nebojící se hranic. Pro svou inspiraci si zaskočí do fetiš salonu nebo na japonské ostrovy. Ženy a muže obléká do vyzývavých modelů a nebojí se neokušeného. Čím si však v poslední době prošel? A jakých tvůrčích projektů se od něj můžeme dočkat? To šel zjistit MAUDhomme.

Máte tu spoustu krabic a mluvil jste o stěhování. Kam se stěhujete a za jakou příležitostí? Souvisí to nějak s novými pracovními nabídkami?
Ani ne, stěhuji se jen z pohodlnosti. Začíná nová etapa, tak se stěhujeme.

Stěhujete se snad mimo republiku? 
Ne, zůstávám tady. Mám sice pár nabídek do zahraničí, které zvažuji, ale zatím zůstávám zde a rozmýšlím.

Dokázal byste vlastně někdy zcela opustit české prostředí a profesně se realizovat jinde?
Na čas zřejmě ano, ale jsem typický Čech, mám to tady rád. Navíc se z určitého hlediska nechám inspirovat tradicí české krejčoviny.

 Česká krejčovina – co říkáte na její současnou podobu?
Ač se zdá být situace lepší, značky a tvůrci si rádi udržují zažitý standart. Stále tu je velmi málo kreativní odvahy. Jsme šedé myšky a to platí pro veškeré sféry společnosti. Leckdy to sám pozoruji – vytvořím návrh, jež se zdá být pro klienta ideální, vyhovuje mu, ale nakonec stejně zvolí zajetou a často i nudnější variaci. I různé formy spolupráce nevyužívají naplno svůj potenciál a zůstávají poněkud přízemní. Není to špatně, jen by to chtělo i protipól, aby byla nabídka vyvážená.

Fandíte někomu z nových módních tvůrců?
Celkem je mi sympatický styl Ivety Řádkové a dobrou práci odvádí slovenský designér Lukáš Kimlička.

Vy jste se teď, co se týče krejčoviny a vlastní tvorby, na nějakou dobu odmlčel. Proč?
Ano, a stále ve své tvůrčí pauze pokračuji. No, ona to není doslova tvůrčí pauza, protože tvořit jsem nikdy úplně nepřestal. Spíše se nevěnuji konkrétní veřejné zakázce. Nechávám si totiž teď čas. Uvažuji, do kterých projektů se pustím, jaké nabídky dostanou zelenou, a hlavně, kde budu působit, přestože jak jsem zmiňoval, odpoutat se od českého prostředí úplně nedokážu.

Co této situaci předcházelo?
Neshody s okolím, které mě zasáhly natolik, že jsem se rozhodl na chvíli odstoupit ze světla veřejného života tady v Praze, a odstěhoval se načas mimo ní. Tehdy jsem prožíval skutečnou pauzu.

Uvažoval jste o možnosti, že byste přestal navrhovat?
Ano, ale jen na moment. Díky bohu mě to přešlo. Dnes už by mě nic podobného nenapadlo, dnes se již nemíním zastavit.

Myslíte, že v neshodách hrál roli špatný výběr pracovních partnerů?
Pravděpodobně ano. Nemá cenu se tím dál zabývat, minulost nechávám minulostí, ale je pravda, že mě to poučilo – partnery si teď budu vybírat opatrněji.

Považujete tento „stav“ za zlomový ve své kariéře? Myslíte, že nějak otřásl vaším postavením na české módní scéně?
Já stále tvrdím, že v Čechách žádná pevnější podoba „hierarchie“ v módním průmyslu neexistuje. Působí tu stále mnoho návrhářů, jež začali navrhovat po revoluci, a vedle nich tu působí mladí a talentovaní, kteří se však sami orientují na zahraniční trh, a to je škoda. Zbytek je pak mixem obou, který vytváří mnou zmiňovaný opatrný standart, proto si myslím, že já místo na české módní scéně nemám a ani jsem neměl. Vždy jsem byl na jiné vlně. Já sám se tu cítím jako jakási Alenka v říši divů.

Svou výstředností?
Nemyslím si, že jsem až tak výstřední, přestože se zabývám netradičními tématy a tvořím jinou módu.

Třeba fetiš.
Ano, fetiš. Každý má nějaký fetiš, beru to jako základní lidskou výbavu. Je spojen s touhou, to je přeci přirozená emoce. Pro mě fetiš představuje zajímavý obrazový vjem. Rád ho zpracovávám na poli spodního prádla. To musí být sexy a hlavně pohodlné. Člověk by jej – podle mne – neměl ani cítit. Fetiš mi právě poskytuje obě možnosti, můžu ho ladit v sexy tónu a zároveň ho šít pohodlně. Mám rád, když je spodní prádlo něčím originální.

Co vaše inspirace Japonskem?
Ta vychází z mé obliby spojovat dohromady tradiční s novým. V tamních kulturních podmínkách tento mix funguje velice přirozeně. Navíc mi imponuje japonské vnímání módy. Vykazují vynikající uměleckou haute couture, ale i komerční styl. Navíc se zde propojuje i má inspirace fetišem, jenž má v japonských kulturních kořenech silnou pozici. Japonci si rádi hrají, já si také rád hraji.

Minimalismus je další pojem spojovaný s vaším stylem.
Ano, ale minimalismus jako takový je pro mě trochu nudný. Můj minimalismus spíš spočívá v technice. Na ženách miluji minišaty. Při jejich šití se snažím vyhnout přílišnému množství úprav. Eliminuji švy, a tím podtrhuji význam toho kousku.

Čím se ještě inspirujete?
Čímkoliv, co mě potká. Inspirací je pro mě i film, dobré jídlo, postava na ulici, výloha obchodu. Jsem velice otevřený veškerým každodenním vjemům.

Jak následně takové vjemy zpracováváte?
Nejdřív si utvořím obraz v hlavě a ten tam nosím jako uložený dokument, jenž zpracovávám až v okamžiku, když mám v tom daném dokumentu doladěné i detaily, například jak bude modelka nalíčená či jaká bude hrát hudba na přehlídce. Někdy se mi také stává, že sednu před stroj a začnu tvořit bezmyšlenkovitě, ale radši si nejdříve všechno připravím.

Vnímáte i pouliční módu, to co lidí nosí, reflektujete ji nějak?
Ano, hlavně v detailech. Vidím v nich smysl celého outfitu. Když pak vidím nějaký takový povedený, potěší mě a třeba se nad tím i poté zamyslím. To, jak je člověk oblečený, je jedna rovina stylu. Druhá je pak právě detail a doplněk. Závisí na něm charakter člověka. Je zde vidět nejvíce sebereflexe. Jde o to, aby to nebyla jen obyčejná cetka, ale aby to dotyčnému sedlo.

Zkoušel jste někdy sám navrhnout linii doplňků?
Ano, ale snažím se doplňky vpracovávat přímo do svých modelů. Rád používám různé přívěsky, korálky či různé skládání látky, ze kterých tvořím jakési origami, ty jsou doplňky samy o sobě. Jsem teď v kontaktu s některými šperkaři a o vlastní kolekci šperků též přemýšlím jako o budoucím možném způsobu kreativní realizace

Je to jeden z vašich plánů?
Ano, ale nechci o tom příliš mluvit, není to ještě jisté.

A co vás tedy ještě čeká, co jste pro sebe naplánoval?
Určitě update stránek. To bude takový malý projekt. Nebudou už jen o módě, ale celkově o životním stylu, který zastávám. Chtěl bych je mít ve více jazycích, aby vykazovali multinárodnostní povahu. V rámci toho připravuju japonskou verzi stránek. Avšak jak jsem řekl, ve svých plánech jsem opatrný, člověk se stále učí, stejně jako teď já.