Na co opakovat staré fráze? Klára Vytisková (zpěvačka hudební skupiny Toxique a moderátorka celé akce) při úvodní přehlídce sebevědomě přirovnávala letošní ročník Prague Fashion Weekend ke svým kolegům, módním metropolím Milánu, Paříži, New Yorku a Londýnu. Musíme si uvědomit, že Praha a konkrétně PFW má do daného vzoru daleko. Ale opakovat chyby organizátorů každý rok a přidávat ještě drsnější kritiku, aniž bychom byli schopni vidět souvislosti? To také nejde. Pamatuji si na minulý rok. Byl jsem zhrzen, zklamán a viděl jsem nudu, průměr a – troufnu si říct – nevkus. Letos jsem však viděl trochu jiný příběh. Příběh, který se nepochybně týká nás všech. Příběh peněz.

Ano je to tak, sehnat slušný rozpočet na organizaci dobře vypadajícího Fashion Weeku je opravdu těžká záležitost, a tak vám opravdu nestačí nic jiného, než vytvořit chabý koncept s chabými modelkami, modely i módou a dokonce s nízkým Avon product placementem. Pokud vás navíc takové prokletí potká víckrát než jednou, máte zaděláno na špatné kritiky, nevstřícné novináře a nezájem návrhářů na účasti. Jak pak z bryndy vybruslit? Nijak, nejde to. Vím, že by vám mnohým spadl kámen ze srdce, kdyby to příští rok pořadatelé radši vzdali, ale na jednu stranu – proč? Letos výsledek vypadal přeci jen lépe než minule, takže je tu naděje na změnu? Pojďme si na otázku odpovědět popořadě.

Prague Fashion Weekend 2011

Soustřeďme se na mladé talenty. Ty měli svůj prostor k prezentaci v programové sekci New Fresh Style, tedy soutěže, kde tito absolventští designéři soutěžili o první místo, jež představovalo peněžitou odměnu, za níž měly nové české naděje vytvořit svou vlastní exkluzivní kolekci. Přehlídka začala v sobotu úderem půl druhé. Při prvním uvedení jmen a modelů jsem se zaťatými zuby držel své palce v dlaních tak pevně, až mi v prstech běhalo stádo mravenců. Byla to nefalšovaná touha, doufal jsem, celým svým tělem, že mne tato rozverná skupinka holek a kluků překvapí a….

…nedá se říct, že by zklamali. Je pravda, že jsem čekal o něco málo více, ale rozhodně nelze mluvit o zklamání. Nejvíce však vyčnívala La Formarela, značka Antonína Soukupa, která vytvořila kolekci inspirovanou opeřenci. Motivy peří a neobvyklých brýlí byly nepřímou módní alegorií Lady Gaga, jež představovala sice dost tendenční, ale v návalu mírně provinčních střihů fungující edici talentovaného návrháře. Tereza Ujevičová též překvapila svou koncepcí digitálně potištěné módy, jež svým neorganizovaným charakterem měla evokovat změť a chaos v metropolích. Její produkt byl relevantní, už jen proto, že rovina, kterou pomocí potisků a střihů dosáhla, byla opravdu konkurenceschopná a kvalita také odpovídala přijatelnému standartu. Pro takováto nápaditá mláďata má cenu přežít zbylou omáčku a na PFW znovu zavítat.

Zbytek soboty byl již jen představením českých návrhářských paniček. Všichni je známe: Beata, Iška, HH… Někdo je uznává a obdivuje, někdo zatracuje. Abych se upřímně přiznal, dámské módě rozumím méně, ale přesto považuji tyto dámy za pouťové a poněkud ziskuchtivé „ladies“, a to nemluvím jen ze zkušenosti, která mi v řadách u mola dala ochutnat jedna z návrhářek Barbora Sedláčková, která se po usazení do třetí řady chovala (slušně řečeno) nevhodně.

Následovná večerní show Nina Ricci, která platila za diváckou senzaci, byla sice obstojná, ale pro pravé módní gurmány představovala listování časopisem s již publikovanou kolekcí.
Příští den ráno se celý program z nepochopitelných důvodů opakoval znovu. Znovu koncept Fashion Has Future, který měl uměleckou stylizací představit ideu, že móda má za pomocí – snad právě silného sponzoringu společnosti Avon, jak jsem zmiňoval – budoucnost. Velmi ponuré představení, ale jak bylo psáno: „No money, no funny, honey.“

Po takovémto repete přišla přehlídka komerčních značek jako Bogner a jemu podobní. Tento program se podobal sobotní Nina Rici přehlídce. Je sice dobře, že PFW účast daných značek získal, ale nedá se říci, že by se tím extrémně zvedla jeho kvalita. Po komerčním bloku dokončilo neděli už jen vyhlášení vítěze New Fresh Style (vyhrála Victoria Vittori) a závěrečné defilé. Společně to vše dohromady představovalo jen dojezd do jakž takž zdárného konce.

A ptáte se na celkový dojem? Kdybych měl hodnotit školským systémem, rozhodoval bych se mezi dvojkou a trojkou. Mírnější hodnocení si PFW zaslouží za poměrnou ukázněnost, snahu a pokus poučit se alespoň z některých loňských chyb. To horší za neustále upřednostňování zastaralých „hvězd“ a nesmyslných postupů. Doufejme, že příště už to bude čistá dvojka.