Rande na West Side
4.4 (87.69%) 13 hlasů

Není potřeba připomínat, jaké pozdvižení před lety vyvolal (a i dnes stále vyvolává) model Andrej Pejić. Podobným příkladem je i modelka Lea T, jejíž osobnost netřeba představovat. Po západní sexuální revoluci v 80. a 90. letech by se někdo s podivem mohl ptát, proč nás tyto dvě podoby bezpohlavnosti vlastně ještě překvapují. Od sexuální revoluce je to totiž už pár desítek let a společnost, ruku v ruce s módou, dnes nejspíše kráčejí k další.

Ovšem právě osmdesátá a devadesátá léta zanechala v historii naší kultury značnou stopu. A právě sexuální revoluce byla jednou z nich. Vypráví o tom i nová fotografická sbírka West Side Rendezvous japonského fotografa Katsu Naito žijícího v New Yorku.

Mnohým by se mohlo zdát, že zmiňované dvě dekády byly semeništěm a i jakýmsi rájem „sexuálního undergroundu“. Jenže být v New Yorku gay a navíc chudý nebylo ani za oněch dob velkou výhrou. Spousta transvestitů a transsexuálů si na živobytí vydělávala prostitucí v Meat Packing District. Právě je na sklonku dvou desetiletí Katsu Naito zachytil.

Rande na West Side

„Před nějakými patnácti, dvaceti lety jsem je nemohl vydat. Lidé by je tak lehce neakceptovali. Navíc jsme v tom všichni žili. Ale za těch dvacet let už se všichni sexuální pracovníci (či všechny sexuální pracovnice) stali někým jiným, a tak se pomalu vytratilo i stigma ubíjející tyto snímky,“ říká Naito. A o svých objektech zájmu dodává, že jsou úplně stejní jako fotografie samotné: „Ve skrze se jedná o velký mix emocí. Některé fotky jsou docela sexy, jiné zase rozpustilé až škodolibé a z některých je cítit pocit samoty, smutku a zoufalství.“

West Side Rendezvous zachycuje jednu část doby, společnosti, a podává o ní svědectví bez jakýchkoli soudů, předsudků či zabarvování. Ve svých poznámkách k celé knize však uvádí jeden velice zajímavý fakt, a to sice jak hluboce se tehdejší newyorkská sexuální scéna identifikovala s potřebou svého vlastního stylu a módy: „Vždycky chtěly, aby jim bylo dobře vidět oblečení. Bylo pro ně jakýmsi osobním prohlášením, stanoviskem. Říkali jím někdy více, než možná samy chtěly. Každá se nějak prezentovala a i v oblékání mezi nimi byla cítit rivalita. Na ulici vedly svůj život a z velké části díky módě, protože to bylo to první, co všichni viděli.“