Narodila se roku 1946 a v průběhu své bohaté umělecké kariéry dokázala své objekty umístit do kontextů, které ji pomocí kamery a důmyslného textu proslavily jako královnu vizuálního umění. Bělehradská rodačka Marina Abramović je jedna z pionýrských průkopnic videoartu a z New Yorku stále řídí nové tendence v tomto uměleckém oboru. Když v roce 2005 natočila svůj snímek Balkan Erotic Epic, který vyprávěl o erotických tradicích balkánské oblasti, dokázala, že je ve své tvorbě stále nadmíru aktuální. Avšak kromě jiných, v umění standardně využívaných kontroverzních témat, i Marina se ve svém díle ráda zabývá lidskou psýché, do níž můžeme proniknout jedině skrze lidskou tvář.

Tvář – algoritmus videoartu

A komunikaci mezi tváří a fenoménem videoartu zkoumá nová výstava v sálech pražského Rudolfina, která sleduje a rekapituluje tento proměnlivý způsob uměleckého vyjádření. Ve výtvarném umění je tvář tím nejtradičnějším námětem. Obličej totiž utvářel umění a stal se základním prvkem žánru portrétu a autoportrétu. Příchod pohyblivého obrazu – filmu a později také videoartu – ve 20. století otevřel zcela nové možnosti a dimenze jejího znázorňování.

Výstava s názvem Tváře tak představuje 18 videoděl převážně klíčových uměleckých osobností videoartu od jeho počátku v 60. letech do prvních dekád 21. století. Nabízí pohled na specifický charakter možností videa a videoinstalací, které nepřinesly jen nové způsoby zachycení tváře v obraze, ale také různé polohy jejího fungování coby obrazu. Expozice představuje dílo již zmíněné Mariny Abramović, zakladatele žánru/korejského umělce Nam June Paika, mnoha cenami ověnčeného skotského videoartistu Douglase Gordona i zástupce české kotliny, které zastupuje kupříkladu. Miloše Šejna. Výstava potrvá až do 16.9.