Jakub Polanka, rodák ze šumavské Sušice, je neoddiskutovatelně ve světě nejznámějším mladým českým designérem. Jeho pařížský ateliér si vydobyl zvučné jméno díky modelům dodržujícím tradici české avantgardy, kterou Polanka pojí s francouzskou elegancí minima a smyslem pro nositelnost.

Aktuálně je však pozornost na Jakuba Polanku upřena jiným směrem. Tak trochu z čistého nebe totiž v dubnu přišlo oznámení, že Polanka navrhne svoji první pánskou kolekci, a to rovnou pro českou značku Pietro Filipi. Jak se tedy Jakubovi navrhovalo pro muže a s jakým cílem se do pánské řady vrhl? To se dozvíte v rozhovoru, který poskytl exkluzivně MAUDhomme.

Jak se navrhuje pro muže podle Jakuba Polanky

Zpráva, že Jakub Polanka vytvoří kolekci pro konfekční řetězec Pietro Filipi, mnohé zaskočila. V minulosti jste se totiž důsledně zříkal jakékoli sériové výroby. Co změnilo Váš postoj?

Můj postoj se v tomto ohledu nijak nezměnil, to, co říkám o sériové výrobě, se týká mé vlastní autorské tvorby. Když mě ale z Pietro Filipi oslovili, že chtějí, abych pro ně navrhl limitovanou řadu, tak jsem neváhal. Práce pro velkou společnost totiž přináší obrovské výhody, jak výrobní, tak kreativní. Nemusíte se totiž v podstatě o nic starat, nemusíte hledat a nakupovat látky, řešit provedení…  Máte okolo sebe tým lidí, kterému sdělíte, co chcete vytvořit, a pak už celý proces jen kontrolujete. Když chcete ušít košili, ukážete a rozpracujete návrh, vysvětlíte krejčím, z jaké látky má být, jak se má ušít, jaké na ní chcete vypracování. A druhý den přijdete a ta košile je připravená a Vy na ní můžete dál dělat. To je obrovský komfort, který si normálně nemůžu dovolit.

Překvapením bylo i to, že se má jednat o pánskou kolekci…

Ano, to bylo v plánu už od začátku, co jsem s Pietro Filipi začal jednat. Já jsem pánskou kolekci chtěl udělat vždycky, ale v mých podmínkách to prostě není dost dobře proveditelné. Pánská móda je v mnohém složitější než ta dámská, hlavně co se konstrukce týče. Vezměte si, kolik práce je jenom na takovém obleku. A já ho neumím ušít, nebo alespoň ne tak dokonale. V Pietro Filipi na to mají celý tým zkušených lidí, a tak jsem si díky spolupráci s nimi mohl tak trochu splnit sen, udělat si oblečení, které jsem chtěl vždycky nosit.

Jak jste řekl: „(…), které jsem chtěl vždycky nosit.“ To je celkem důležitá poznámka, protože v kolekci nevystupujete jen jako návrhář, ale také jako model a nositel. Myslíte, že je dobře, aby se návrhář tak hodně angažoval ve své práci?

Jak jsem říkal, ta pánská řada je v podstatě můj splněný sen. Důležité však je, pro koho jsem celou kolekci navrhoval. Když šiju oblečení pro zákaznice v Paříži, tak navrhuji pro ně, můžeme prodiskutovat každý detail, výsledný efekt a tak dále. Pánská kolekce pro Pietro Filipi ale není zakázková tvorba a Francouzi nejsou Češi a já jsem zkrátka chtěl navrhnout něco pro český chlapy. Proto jsem neudělal třeba slim kalhoty, protože Češi mají prostě pořádná stehna a lýtka, nejsou to vyhublí pařížští hipsteři. Navíc, pokud pracujete pro nějakou společnost, musíte mít stále v mysli i druh zákazníka, který chodí do obchodů její značky nakupovat. Kolik je mu let, co chce nosit, kolik hodlá utratit… To jsou velice důležitá kritéria, která ve vlastní tvorbě nemusím díky Bohu řešit.

Inspirací pro podzimní řadu se stalo pět postav: James Bond, doktor Živago, Oscar Wilde, Rocky Balboa a Steve McQueen. Vybral jste si těchto pět v podstatě mužných archetypů podle nějakého klíče, nebo v nich vidíte předobrazy českých mužů?

Vidím v nich předobraz jakéhokoli muže. Myslím, že jsme všichni v základech stejní, máme v sobě Bondovu eleganci, Živagův šarm, Wildeho dandyho, Balboovu stereotypní mužnost i McQueenovo sebevědomí. Ta kolekce se snaží všechno tohle vyjádřit.

Když mluvíme o módním vyjádření… Když srovnám Vaši pánskou kolekci s tím, co vytváříte pro ženy, je jasné, že jste místo experimentu s oděvem dal přednost, řekněme, konvenčnější módě. Myslíte si, že by muži, čeští muži, neunesli „Polanku“ jako takového?

Naopak, řekl bych, že ta kolekce je velmi „Jakub Polanka“, už jen proto, jak moc jsem v ní zainteresovaný. Jen jsem věci, co dělám, přizpůsobil pro muže. Stejně jako u dámských kolekcí jsem pracoval s detailem, jen třeba není hned tak vidět. Snažil jsem se pro muže vytvořit klasickou, ale sofistikovanou módu.

Víte, jde také o to, že pánské oblečení jde dobře převést na ženy, ale obráceně je to složitější. Když oblečete ženu do smokingu, bude vypadat skvěle. Když se ale snažíte udělat něco z dámské módy na chlapa, většinou to vypadá jak hadry pro buzíka. A já chtěl prostě přijít s normálním oblečením muže, které bude ale zároveň výjimečné.

Když se zastavím u toho, jak jste řekl, že dámská móda se dá špatně převést do pánské… Není právě tohle ona návrhářská výzva, která posunuje módu vpřed a které by se měl návrhář chopit?

Určitě, ale tohle jsem pro Pietro Filipi dělat nechtěl. Protože jsem tu kolekci měl možnost na sobě ve všech fázích vyzkoušet, chtěl jsem, aby hlavně dobře seděla a byla pohodlná. Navíc, jak jsem už říkal, musel jsem brát ohled i na konečného zákazníka, který od Filipi něco očekává. Nebylo tam tedy tolik místa pro experiment, ale i tak jsem chtěl udělat kvalitní produkt s určitým designovým přesahem a to se povedlo.

Experimenty si tedy necháváte pro ženy a konceptuální projekty, kterým se čas od času věnujete?

Jde to tak říct, nemám pocit, že bych chtěl pánskou módu nějak překopávat. Pro mě jsou třeba ty koncepční projekty takový únik k umělečtějším sférám módy.

Zhmotňujete si jimi iluzi módy?

(smích) Přesně tak.

Móda jako taková se pomalu zakořeňuje i do českého prostředí. Objevují se tu mladí designéři, jejichž práce je srovnatelná s návrháři v zahraničí, a to jako po stránce designu, tak zpracování. Za pár týdnů dokonce proběhne „nový“ Prague Fashion Weekend. Jak tyhle události sledujete?

Tak šikovní návrháři tu byli vždycky, ale móda není jen o nich. Konečně se tito lidé dostávají ven, můžou tam i studovat a jít na stáž do nějaké zavedené značky, nebo do ateliéru známého návrháře, ukazují třeba i na zahraničních fashion weecích, dostávají peníze, zajímají se o ně manažeři a lidé z PR, vznikají tu zajímavé projekty. A také začínají konečně přemýšlet i trochu jako businessmani. Ale všechno je tu ještě v začátcích, i ten Prague Fashion Weekend. Ten tým, co to dělá teď, to prakticky buduje od základu znovu, úplně nanovo. Konečně jsou ta lidé, co chtějí udělat opravdový týden módy, ne jen elitní snobskou akci. Prague Fashion Weekend se navíc zařadí do sítě dalších týdnů módy a návrháři budou mít možnost vyjet do zahraničí a ukázat tam svoje kolekce, jednat s nákupčími obchodů… Otázkou zůstává, jestli jsou na to sami designéři připravení.

Stejně jako teď spolupracujete s českou značkou, dokážete si představit, že byste někdy v budoucnu spolupracoval s nějakým českým návrhářem?

Samozřejmě ano, už se tu dokonce něco vyvíjí, ale nechci o tom zatím mluvit. Spolupráce jsou stejně spíše reklamní záležitostí pro média a PR. Navíc je to vše nesmírně komplikované, už jen to, že s někým něco děláte, je vždy kompromis, pak musíte sehnat ty správné látky… Celý ten proces je drahý a Česko není velké odbytiště módy, které by tyhle projekty dokázalo spolknout. Takže proč ne, ale je v tom mnoho proměnných faktorů.

Jak moc byste byl takto ochoten slevit z Vaší vize?

Žádnou obecnou vizi nemám, vize přicházejí s jednotlivými projekty. Pracuji na další kolekci pro Pietro Filipi, dodělávám svoji vlastní řadu, kterou budu prezentovat na Prague Fashion Weekendu… Takže co přijde, to přijde.

Pánská kolekce Jakuba Polanky pro Pietro Filipi přijde do obchodů již brzy, jeho dámská řada A/W 2012 bude však debutovat na přehlídce v rámci Prague Fashion Weekendu. Pokud si ji chcete vychutnat naživo, stačí se zúčastnit naši exkluzivní soutěže o lístky na PFW.