Minimalismus je jako vyznání – a stejně jako vyznání,­­ i minimalismus mutuje. Dnes by se dal hypoteticky rozdělit do několik kategorií, které by tak vytvořily jeho kompletní anatomii. Avšak zjednodušeně lze konstatovat, že existuje několik základních minimalistických prvků, které charakterizují jeho následné variace: SPACE-MINIMALISM (Formichetti u Mugler, Tisci u Givenchy, Rad Hourani), CLASSY-MINIMALISM (Jil Sander, Kris Van Assche), NEO-MINIMALISM (Thomas Maier u Bottega Veneta a Miuccia Prada) a poslední POSTMODERN-MINIMALISM (Raf Simons, Nicolas Ghesquiére a Alexander Wang). Zatímco space-minimalism udává nový rozměr jednoduchosti svou futuristickou náladou, jeho neo verze se snaží o update klasickými prvky. Postmoderní minimalismus se zas pokouší o zcela nové uchopení a klasika zůstává klasikou.

Lee Roach A/W 2013

Když pak před námi leží takové schéma, kam zařadit kolekci Lee Roacha na příští zimu? Lee Roach totiž míchá od každého něco a jinak tomu není ani v jeho aktuální kolekci A/W 2013. Lee změnil siluetu a oproti té, jež kopírovala konceptuálně upravenou verzi oděvů devadesátých let v jarní edici, se Lee zaměřil na tendenčnější a populárnější zeštíhlenou siluetu. Do ní vkomponoval svůj oblíbený barevný kontrast bílé a černé a vytvořil tak vesmírně minimalistické svršky, v nichž vytvořil téměř až umělecky tvarovaná pánská ramena. Ve střizích kalhot a spodních vrstev zas promítl něco z minimalismu klasického, když jejich tvar výraznějším způsobem neměnil.

Co pak zůstává na jeho kolekci postmoderně jednoduchého? Opět použití materiálů a způsoby řešení některých modelů. Lee nevynechal svůj oblíbený detail – přezku na sakách a kabátech. Celý Roachův manifest přehlídkou plynul jako “new sex”, kdy byla v každém stylingu cítit androgynní a transgenderová nálada sexuální kultury nového věku, jejímž nesvatějším přikázáním je sterilita a posvátná uniformita. Tyto kontexty však Lee v kolekci vyjádřil s něžností sobě vlastní, a tak se opět profiluje jako jeden z nejvyzrálejších mladých britských designérů.