Je to POŘÁD – TO – SAMÉ! Tímto pokřikem by mohl nezúčastněný člověk budoucnosti ohodnotit současnou pánskou módu. Když ještě před příchodem Pavla Ivančice měl ateliér módní tvorby na pražské VŠUP na starosti Josef Ťapťuch, říkával prý svým studentům, že inovace už je v módě dnes možná jen v oblečení pro muže a pro děti. Že dámská móda je už vyčerpaná. Je tak velice zajímavé (nebo snad logické?), že J. W. Anderson, hvězda nové britské generace, použil k inovaci pánské módy právě tu dámskou. Jeho nová kolekce na podzim/zimu 2013 proto stojí někde mezi androgynní snahou o nepohlavnost a transgenderovými zálibami v cross-dressingu.

J. W. Anderson A/W 2013

Pokud by tuto kolekci vydal jiný (britský) návrhář, působila by asi dost křečovitě. Anderson, který s podobným, ale přeci jen umírněnějším nápadem přišel i na sezónu nadcházející jara, ale vypadá, že to s new menswear myslí zcela vážně a upřímně. Anderson totiž vychází z klasických pánských forem, ale tvaruje je nově tak, jak to bylo ještě donedávna tabu. Stačí se podívat jen na prvních pár looků: modelové mají na sobě svetry, kraťasy a holínky, jen s nepřehlédnutelnými detaily zvlněných volánů, které v kolekci S/S 2013 připravil i pro ženy. Navzdory tomu ale mají kraťasy zcela jasně naznačené pánské zapínání a dlouhé holínky pod kolena nestojí na vysoké „štekli“ – tam už by totiž Anderson přešel k transvestitismu.

V jeho rovinách se ale J.W. překvapivě neocitnul, ani když do haly vpustil modely s topy oproštěnými od ramen nebo odzdola fragmentovanými tílky, které by mnoho dívek menšího vzrůstu mohlo vynést jako koktejlky. U Andersona totiž vše dávalo smysl a bylo zřetelné, že vychází z tradičního pánského šatníku, ale mění ho tak, aby jednotlivé kusy evokovaly něco zcela jiného. Jiná pánská tílka protáhl až ke kolenům, jednořadové kabáty použil tak, že na nahém těle působily velmi zranitelně a žensky, a trička z úpletu podšil způsobem, aby zdůrazňovali hruď a vyvýšený pas. S ním si J.W. vůbec vyhrál a protáhl ho daleko nad něj; nohavice u některých šortek v závěru však zkrátil natolik, že  už měli velice blízko k sukni nebo k body. Poslední modely, ač dnes v podstatě dámské, připomínaly spíš uniformy a zbroj římských vojáků. V kolekci se ale nakonec objevily i košile, svetry a velmi nápadité kalhoty s kapsami přehozenými zevnitř ven.

Díváme se tedy právě teď na budoucnost pánské módy, nebo jen na další přešlap? To mi nepřipadá soudit, uvidíme, co čas a další generace. Je velmi snadné se těmto „pokusům“ vysmát, se stejnou nevolí byly na přelomu 19. a 20. století přijímány nové formy dámských šatů a když přišel Saint Laurent s kolekcí dámských kalhot, působilo to prý na některé přihlížející až odpudivým dojmem. A podívejte se dnes, co se na ulicích nosí…