Pavel Ivančic Antidote Vol. 2
4.4 (87.69%) 13 hlasů

Jak zbídačený pes… Asi tak dopadla „oproštěná elegance“ neboli vlastní výklad tvorby Pavla Ivančice, který v sobotu v Galerii Křehký jako jediný představil ucelenou pánskou kolekci v rámci letošního jarního Designblok Premier Fashion Weeku. Onen termín – tak přesvědčivý! – nakonec zradil sám tvůrce, v jehož cit věří nejen jeho studenti na pražské VŠUP.

MUSET se zamyslet nad Pavlovou vlastní módní postinterpretací vede diváka k omylu. V kolekci na jaro/léto 2013, která by se dala označit za Antidote Vol. 2, vycházel Pavel ze své adorace mužského principu a jeho striktní maskulinní povahou. V její šíři bylo tentokráte překročeno zdánlivě nepřekročitelné, neboť Pavel zašel v čisté formě až k jemnému zasahování do stávající struktury oděvu, když některé jeho části zcela eliminoval.

Pavel Ivančic Antidote Vol. 2

Například u pánských sak: tam došlo k naprostému vyrušení klop (ostatně tento postup patří mezi současně nejoblíbenější nástroje oděvní askeze), což v harmonicky se doplňujících černých a bílých provedeních podtrhovalo sex-appeal kolekce. Ani proti naprosto perfektnímu materiálovému provedení se nedá nic vytknout, Ivančic v tomto případě upustil od úpletu a více kombinoval klasičtější vlnu a bavlnu.

Jediné, co v případě Pavlovy prezentace opět zaráží, je angažmá některých modelů. Po půl roce se tak znovu setkáváme s naprosto nelogickou volbou kostkovaných kombinací, které se z celku svým charakterem vydělují. Stejně nepříjemná byla i rytmizace některých příliš zvýrazněných detailů, které o to více stíraly rozdíly mezi předešlou Antidote a aktuální řadou. To naneštěstí dokazuje, že se Pavlovi nepodařilo překročit stín vlastní debutantské kolekce pro muže.

Návrhář proto salónní prezentaci zachraňoval snad jen svým charismatem, přestože i tato část prezentace byla zpochybnitelná. Je však zapotřebí pomyslet na souvislosti: první jarní vydání designblokového týdne módy nebylo pro nikoho zcela vyrovnaným fashion weekem. Všichni na poslední chvíli dodělávali své modely a „užívali si“ týdne elegantní nespavosti – a kdyby jen týdne… Jenže i za těchto podmínek se musím přiklonit ke stanovisku, v jehož rámci považuji znalost svých vlastních limitů za zcela výchozí.