Kimono znamená v japonštině „nosit věc“ a potenciál tohoto doslovného překladu pochopil už před dekádami návrhář Issey Miyake, když začal tvořit své nositelné objekty. Ty neměly s tradicí kimona mnoho společného, Miyake však v japonském národním kroji odhalil skryté skutečnosti, které se neváhal přeložit do nevídaných rovin.

S tím, jak evropská móda stále více přejímá podněty z asijské kultury odívání, se dostává i na tento sice nezapomenutý, ale v současnosti nepraktikovaný typ oděvu, který si – ve své moderní verzi – paradoxně obléká stále více obyvatel starého kontinentu než asijského souostroví.

Japonci a jejich naděje na kimono

Ani Japonci, nechápající své dědictví primárně materiálním způsobem, se však nechtějí svých zvyklostí naplno vzdát na úkor evoluce a pokroku. Jedním příkladem za všechny může být nově otevřené studio Otsuka-Gofukuten v Kjótu, jenž v moderních prostorách pokračuje starými postupy v zakázkové výrobě sofistikovaného japonského kroje pro muže i ženy.

Japonci nosívali kimona každý den, ale ty doby jsou už pryč. Dnes je nosíme jen ke zvláštním příležitostem. – Yusuke Seki

Nádech současnosti pro tradici – tak koncipoval japonský designér Yusuke Seki tento obchod a ateliér v jednom. Prvotní nápad mu však vnukla japonská obsese pracovní výkonností, a tak je interiér navržený v duchu co největšího zjednodušení pohybu personálu, zákazníků i látek, což má ve výsledku usnadnit výrobu kimon a podpořit zájem Japonců o jejich opětovné zavedení do každodenního šatníku.

Obchod je rozdělen na tři velké části, které oddělují jak typ kimon, tak jejich cenu. Ve stejném počtu je vyřešena i distribuce látek po celém obchodě – pestré barvy a vzory najdou zákazníci v dřevěných zásuvkách a policích či na ocelových rámech. V protikladu k tomuto industriálnímu spojení stojí na zdech upevněné staré keramické dlaždice, které slouží jako připomenutí sedmdesátileté tradice budovy, v níž je obchod otevřen. Pomačkaná textura dlaždic navíc vytváří podobný efekt nerovnosti jako zpracované materiály na tělech nositelů

Hlavní designérský koncept tak využívá znaků minulosti, kterým přidává současné pojetí interiéru naději do budoucna, že se tradice zvaná „kimono“ nevytratí ze společnosti stejně, jak se tomu stalo ve značné části Evropy. Bylo by opravdu zajímavé sledovat, jak by si s takovým návrhem – obchodu s českými kroji – poradili naši designéři.