Picasso Baby
4.4 (87.69%) 13 hlasů

Americký rapper Jay-Z má tolik různých tváří, že jeden vlastně ani neví, jaká je ta pravá. Na jednu stranu se chová jako živoucí billboard, když v podstatě (podobně jako jeho kolega Kanye West) nedokáže složit rappový text bez narážek na své oblíbené módní značky; Tomu Fordovi dokonce věnoval vlastní skladbu „Tom Ford“. Na začátku července však navzdory tomu v newyorské Pace Gallery předvedl první z „uměleckých děl“, kterých má být dohromady šest a mají doprovázet vybrané tracky z jeho nové, obecenstvem i majiteli smartphonů Samsung (album jim bylo poskytnuto zdarma jako součást marketingové kampaně výrobce) milované desky Magna Carta… Holy Grail.

Picasso Baby

Tímto prvním „art piecem“ byla nepřetržitá šestihodinová performance skladby Picasso Baby před očima návštěvníků i pozvaných hostů, mezi nimiž nechyběla videoartistka Marina Abramović, jejíž performancí se Jay-Z koneckonců inspiroval – ona však v MoMA v roce 2010 strávila při „The Artist Is Present“ 736 hodin. Marina Abramović se taktéž stane režisérkou klipu, sestříhaného ze záznamu celého představení, a doplní tak seznam dalších jmen, která stojí za Picasso Baby – v textu skladby se objevují Mark Rothko, Jeff Koons, Francis Bacon, Jean-Michel Basquiat nebo Andy Warhol. U nevysokého jeviště, připomínající spíše rozlehlý piedestal, nemohly chybět ani kamery televize HBO, která sestříhaný záznam odvysílá jako artfilm už 2. srpna.

Potřeba Jay-Zho a dalších novodobých „černých bohů“ přesouvat se do světa umění je v podstatě jen potřebou deklarovat svoji nezbytnost – sociální tematika hip-hopu je nenávratně pryč, rappování o módě už také moc netáhne a umění je snadnou inspirací i úkrytem před kritikou. Jay-Z a jemu podobní využívají umění zcela prvoplánově a povrchně, jejich pokusy jsou v tomto ohledu směšné, a tak se jim lidé většinou vysmívají. Na jejich artovou produkci se však lze dívat i z druhé strany – předkládají divákovi umění bez obalu, které mu nadělilo osvícenství a další společenské směry, jež měly potřebu o umění přemýšlet. Obalu, kterého se umění začíná nejspíš pomalu zbavovat – a to i díky Jay-Zemu. Stane se z umění zas jen produkt?