Cathy Horyn, módní kritička The New York Times, řekla: „Nikdo nechce dopadnout jako Pierre Cardin. S obchody na letištích, které jsou plné sraček.“ Bohužel měla pravdu. Legendární pařížský couturier italského původu, kterému je dnes už 91 let, stál na počátku fenoménu prêt-à-porter a výrazným dílem ovlivnil estetiku 60. let, z níž stále čerpají současní produktoví i módní designeři. Když však přijdete k jeho pařížskému butiku na Rue Duras hned u Rue du Faubourg-Saint-Honoré, je to jako přesunout se hned několik dekád vzad. Poličky z šedého lamina, na nichž jsou vystaveny aktuálně prodávané pánské a dámské kolekce, jsou v rozích oprýskané a lepší pohled nenabízí ani Cardinovo muzeum, které je hned naproti přes ulici. Tam zas ve vitríně sedí obří plyšové prase s diskokloboučkem na hlavě vedle manekýna s odřeným povrchovým lakem.

Pierre Cardin si nedá pokoj

„Po šedesát let své kariéry jsem dělal módní přehlídky [na pařížském týdnu módy], ale chci teď stát na vlastních nohách, ukazovat kolekce, kdy se mi zachce. Už nechci mít žádné povinnosti,“ řekl Cardin ještě před přehlídkou, která byla v minulých dnech jeho první v Paříži od roku 1996. (Jednu pánskou kolekci prezentoval v Barceloně.) A opravdu – nesezónní kolekce jako by měla být vrtochem starého pána, který se zuby nehty drží svého kopyta, i když by mohl pohodlně přesunout jeho tíhu na někoho mladšího, kdo by dokázal značku restartovat a ukázat ji veřejnosti jinak než skrze konfekční košile, kterých je plná i Praha. Jméno „Pierre Cardin“ by si to totiž zasloužilo.

Pierre Cardin v Paříži minulý týden představil pánskou i dámskou kolekci, která byla přehlídkou té nejvyšší exkluzivity – alespoň co se krejčovského zpracování týče. „Pokud děláte šaty na takové úrovni, bohaté ženy si je koupí. Musíme boháče donutit utrácet. Lidé potřebují z něčeho žít a to je mé sdělení,“ vyjádřil se na to konto Pierre až překvapivě upřímně – ačkoli ve svém věku si už takové řeči může dovolit (a o slovních rozbrojích mezi ním, Yves Saint Laurentem a Karlem Lagerfeldem se tradují celé příběhy.) Z hlediska módy se však už o tak výjimečnou práci nejednalo. Snad je i dobře, že se Cardin „utrhl“ z vlaku fashion weeks, protože jeho nová edice vyznívá spíše jako solitér pro skalní fanoušky než jakkoli relevantní řada módních oděvů.

Cardin a jeho space age jsou ve svých původních verzích již zkrátka passé. Neznamená to však, že je celá kolekce odsouzeníhodná – v porovnání s tím, co se v jeho buticích prodávalo minulé roky, obsahuje kolekce velice slibné momenty, a to jak v pánské, tak dámské části. Jenže i když se modely alespoň z úcty snažíte mít rádi, nejde to: jako celek totiž v kontextu dnešní doby zkrátka nefunguje a působí jako relikvie z dob minulých. Dříve popsané Cardinovy prostory jsou tak jen zrcadlem jeho vlastní aktuální tvorby, za níž více vypovídají samotné fotografie než slova. Když se však dnes daří resuscitovat i tak zašlá jména jako Carven nebo Schiaparelli, Pierre Cardin by to zvládl také. Je však jen na něm, jestli se svým odkazem něco udělá.